Jon Krause

Zpověď finančního deregulátora

BERKELEY – Dva myšlenkové proudy koncem 90. let, přinejmenším v Americe, naléhaly na další finanční deregulaci – tj. zrušení zákonné separace bankovnictví investičního a komerčního, uvolnění kapitálových požadavků na banky a povzbuzení agresivnější tvorby a využití derivátů. Jestliže se dnes deregulace jeví jako velmi špatný nápad, proč tomu tak nebylo už tehdy?

První myšlenkový proud, obecně náležející k Republikánské straně Spojených států, měl za to, že finanční regulace je špatná, protože špatná je veškerá regulace. Druhý proud, obecně náležející k Demokratické straně, byl poněkud komplikovanější a stavěl na čtyřech postřezích:

·        Od doby, kdy porucha finančnictví měla větší než malý dopad na celkové hladiny produkce a zaměstnanosti, uplynulo přinejmenším v průmyslovém jádře globálního hospodářství už přes 60 let. Moderní centrální banky měly sice těžkosti s urovnáváním inflačních šoků, ale deflační šok, s nímž by si neporadily, nezažilo už několik generací.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To read this article from our archive, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/rmD8ZW4/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.