0

Kolonizace Palestiny brání míru

Izraelská politika je už déle než čtvrtstoletí v rozporu s politikou Spojených států a mezinárodního společenství. Izraelská okupace Palestiny stála a stojí v cestě široké mírové dohodě ve Svaté zemi, bez ohledu na to, zda Palestinci byli bez formálně schválené vlády, měli vládu vedenou Jásirem Arafatem či Mahmúdem Abbásem anebo mají Abbáse za prezidenta a parlament i kabinet ovládá Hamas.

Neochvějným stanoviskem USA už od administrativy Dwighta Eisenhowera bylo to, že hranice Izraele se kryjí s hranicemi stanovenými v roce 1949, a od roku 1967 nařizuje stažení Izraele z okupovaných území všeobecně přijatá Rezoluce OSN č. 242. Tuto politiku stvrdil v roce 1978 a 1993 dokonce i Izrael a zdůrazňovali ji všichni američtí prezidenti, včetně George W. Bushe. Ten jako součást Čtyřky, zahrnující Rusko, OSN a Evropskou unii, schválil „Cestovní mapu“ k míru. Izrael však prostřednictvím zjevně nepřijatelných námitek a podmínek její základní premisy oficiálně odmítl.

Carterovo centrum se souhlasem Izraele monitorovalo všechny troje palestinské volby. Podrobeny dohledu elitní komise složené z univerzitních rektorů a význačných právníků, všechny byly čestné, spravedlivé a nenásilné a výsledky přijali jak vítězové, tak poražení.

Kabinet a úřad premiéra ovládne Hamas, ale veškeré kompetence a pravomoci, jichž požíval Jásir Arafat, zůstávají Mahmúdu Abbásovi. Právě on nadále vede OOP, jediný palestinský útvar uznaný Izraelem, a takto zastřešen může jednat s izraelskými lídry, nezávisle na vládě Hamasu. Abbás jednoznačně podpořil Cestovní mapu Čtyřky. Povolební průzkumy veřejného mínění ukazují, že 80% Palestinců si nadále přeje mírovou dohodu s Izraelem a bezmála 70% podporuje Abbáse coby prezidenta.