0

Koexistence, nebo neexistence

Když nyní konflikt ohledně karikatur zobrazujících proroka Mohameda pohasíná, nebo v to alespoň doufám, je zřejmé, že jedinými vítězi se stali extrémisté – v islámském světě i v Evropě.

Lituji skutečnosti, že celý spor začal v mé zemi, když se jedny noviny rozhodly karikatury uveřejnit v naivní snaze demonstrovat tak svobodu vyjadřování. Stalo se to loni na podzim a já v té době veřejně vystoupil proti tomu, co jsem pokládal za necitlivý akt, protože ranil náboženské cítění jiných lidí. Kromě toho šlo o zbytečnou provokaci, jež byla sama o sobě karikaturou naší hýčkané svobody projevu, kterou nám zaručuje ústava. Jak kdysi tvrdíval můj otec (sám starý novinář): Svoboda vyjadřování ti dává právo říkat, co si myslíš, ale zároveň to není povinnost!

Erdogan

Whither Turkey?

Sinan Ülgen engages the views of Carl Bildt, Dani Rodrik, Marietje Schaake, and others on the future of one of the world’s most strategically important countries in the aftermath of July’s failed coup.

Když se před několika týdny celý spor rozhořel, byla do ohně přilita spousta oleje. Objevila se řada mylných tvrzení. Falešných zvěstí, že se na demonstracích pálil svatý korán, falešných informací o postavení islámu v Dánsku, chybných překladů slov naší královny atd. To hněv ještě umocnilo a vedlo to k vypalování ambasád a hrozbám násilí.

Konflikt byl označen za „střet civilizací“. Docela dobře by v něj opravdu mohl přerůst; potenciál na to má. Já bych ho přesto raději označil za „střet neinformovaných“. Obě strany se dopustily spousty chyb: na jedné straně chybělo pochopení hlubokých náboženských citů, jichž se tento projev neúcty dotkl. Na druhé straně se lidem předkládaly nadsazené, a dokonce i zfalšované verze toho, co se skutečně stalo.

Potenciál ke „střetu civilizací“ spočívá v hlubokých odlišnostech mezi evropskou a islámskou kulturou a tradicemi. Všichni bychom se měli mít na pozoru před těmi, kdo se snaží tyto odlišnosti prohloubit a proměnit je v nepřekonatelnou propast namísto inspirace k bohatšímu životu. Je pro ně až příliš snadné ukázat na případ karikatur a říci: Tady vidíte, že demokracie a svoboda vyjadřování v západním stylu znamená nutnost čelit úšklebkům a výsměchu vaší náboženské víře! Je to snadné, protože svobody vyjadřování bylo v případě zveřejnění karikatur využito pouze k demonstrování sebe sama, a proto se také sama o sobě stala karikaturou.

Náš globalizovaný svět nám nepřináší jen ekonomické příležitosti, ale i kulturní a duchovní výzvy. Internet a SMS se vyvinuly za necelých deset let a my jsme se stále duševně nepřizpůsobili důsledkům této formy bleskurychlé komunikace. Dánští kreslíři a novinoví redaktoři, kteří karikatury zveřejnili, evidentně nepochopili, že se neobracejí pouze k místním čtenářům, nýbrž i k dalším obyvatelům naší globální vesnice. Pokud by si to byli uvědomili, karikatury by neotiskli – jak dali zřetelně najevo ve své pozdější omluvě.

Poučení z tohoto nešťastného incidentu se mi zdá zřejmé: Měli bychom vzít na vědomí, že v moderním světě je stále nezbytnější, aby se všichni rozumní lidé přičinili o vzájemnou úctu, toleranci a lepší pochopení. Musíme se vystříhat situací, kdy se různé hodnoty střetávají způsobem, který může podněcovat násilí. Místo toho se musíme snažit budovat mosty mezi náboženstvími, etickými hodnotami a normami.

Pokud chcete, říkejte tomu autocenzura. Rozumní lidé však autocenzuru uplatňují neustále. Přejete-li si pobývat v téže místnosti s jinými lidmi, nesnažíte se je urážet zbytečnými provokacemi. Místnost, o které je tu řeč, však už není lokálním rybníkem, nýbrž globální vesnicí. Klíčem je zde koexistence.

Někteří lidé se s tím nejsou ochotni smířit. Nejsou otevřeni jiným hodnotám než vlastním. Přejí si konfrontace. Takové lidi najdete v Evropě stejně jako v islámském světě. Z konfliktu, který rozpoutalo zveřejnění karikatur v dánských novinách, bohužel tito lidé vytěžili.

Pokud se jim však nepostavíme, hrozí nám všem značné riziko, že zopakujeme některé obrovské dějinné chyby. Toto riziko vysvětlil zesnulý dánský básník a filozof Piet Hein v jedné ze svých slavných „gruks“; ve velmi krátké básni zvané: „Toť otázka“:

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

Koexistence,

nebo neexistence