0

Volby nestačí

Liberální řád nemůže existovat bez politické demokracie, avšak dnes se nám často připomíná, že politická demokracie sama není zárukou liberálního řádu. Svobodné a spravedlivé volby mohou přivést k moci iránského prezidenta, který chce „vymazat Izrael z mapy Středního východu“. Nebo prezidenta Venezuely, jehož nevraživost vůči obchodnické třídě sice vyvolává jásot v ulicích, ale vede též k emigraci těch, jejichž iniciativa je rozhodující pro blaho lidí. Méně škodlivé, a přesto problematické je zvolení menšinové vlády – jako v Polsku –, která bezohledně prosazuje osobní zájmy svých členů a porušuje všechny sliby o spolupráci dané před volbami.

Řečeno jinak, chceme-li na světě zavést demokracii, volby nestačí. Volby mohou vést k neliberálním demokraciím, ba i horším výsledkům. Je potřeba, aby byly zakotveny do mnohem komplexnějšího institucionálního rámce, jenž bych popsal jako liberální řád.

Prvním znakem liberálního řádu je to, že demokracie nesmí tolerovat ty, kdo mají v úmyslu demokracii zničit. Některé státy, například Německo, mají zákony umožňující zákaz politických stran, jejichž programy jsou zřetelně protidemokratické. V minulosti byly tyto zákony využity k potlačení stran jak krajně levicových, tak krajně pravicových. To jasně přispělo k zamezení všech projevů možného návratu totalitních způsobů dvacátého století.

Když však jedinci a strany kandidují ve volbách, není vždy zřejmé, jak se zachovají, pokud zvítězí. Tady mají své místo zákony, které na držitele úřadů kladou omezení, například dvaadvacátý dodatek k Ústavě Spojených států. Mnohé ústavy takové pravidlo obsahují, a dokonce i ruský prezident Vladimír Putin prohlásil, že jej dodrží.