NEW YORK – Populární píseň „Nádherná, nádherná Kodaň“ z filmového muzikálu „Hans Christian Andersen“ z roku 1952 pravděpodobně mnohokrát zazní letos na podzim, neboť v prosinci se v dánském hlavním městě (a v září v New Yorku) sejdou nejvyšší světoví představitelé, aby řešili problém klimatických změn. Pokud však mezinárodní myšlení nezačne být urychleně realističtější, bude Kodaň všechno jiné než nádherná.
Nikoho by nemělo překvapovat, že existuje jen malý konsensus ve věci všeobecné dohody, která by měla smysluplný dopad na světové klima. Vlády neobětují krátkodobý a střednědobý hospodářský růst kvůli dlouhodobému ekologickému přínosu. Obzvláště to platí dnes, kdy se velká část rozvinutého světa nachází uprostřed bolestné recese. Například Spojené státy nepřistoupí na strop, který by vyžadoval podstatné snížení emisí skleníkových plynů, bude-li to znamenat vyšší náklady a vyšší daně hrozící zpomalit hospodářské zotavení.
Rozvojové země se proti takovým stropům stavějí ještě vehementněji. Čtyři sta milionů Indů stále nemá elektřinu; nelze tedy očekávat, že se Indie zřekne rozsáhlejšího spalování uhlí, pokud se ukáže, že je to nejlepší způsob výroby elektřiny pro třetinu jejích občanů. Rovněž Čína vzhledem k relativně nízké životní úrovni většiny obyvatel jen těžko přistoupí na jakékoliv emisní stropy. Takový postoj však hatí vyhlídky na novou globální smlouvu, neboť rozvinuté země budou právem trvat na tom, aby součástí řešení byly i země chudší.
Kodaňský nezdar by mohl mít značné důsledky. Krátkodobě bychom se mohli dočkat toho, že se obavy spojené s klimatem stanou nejnovější záminkou k posílení obchodního protekcionismu. Pravděpodobně budou zavedeny takzvané „uhlíkové tarify“, které penalizují dovozy ze zemí nebo od společností, o nichž panuje názor, že pro snížení emisí nedělají dost. Světový obchod v důsledku hospodářské krize již nyní prudce poklesl; zavedení nových tarifů by ho nevyhnutelně snížilo ještě více, což by vyvolalo ztrátu dalších pracovních míst a vedlo k novým třenicím.
Neschopnost snížit emise skleníkových plynů by postupně vedla k dalším klimatickým změnám, které by prohloubily chudobu, zvětšily rozsah vnitřního vysídlení a migrace a zhoršily nedostatek vody, rozšíření nemocí a počet a intenzitu bouřek. Výsledkem by mohl být vyšší počet zkrachovalých států a více mezistátních konfliktů. Klimatické změny jsou nejen otázkou hospodářskou a lidskou, ale ve stejné míře i otázkou bezpečnostní.
Co bychom tedy měli dělat? Nejdůležitějším krokem pro ty, kdo se připravují na Kodaň, je přijetí národních politik, které zvyšují energetickou účinnost a snižují emise skleníkových plynů. USA to konečně alespoň zčásti učinily, když přijaly nové a mnohem náročnější standardy palivové účinnosti automobilů. Regulační politika může zvýšit účinnost spotřebičů, domů a strojů. Takové reformy by měly být lákavé pro bohaté i chudé země, protože by snížily energetické výdaje a závislost na dovozech ropy.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Koordinované národní akce nejsou totéž co unilateralismus. Na otázku, co je to globální problém, neexistuje unilaterální odpověď. Označit určitý problém za globální však neznamená tvrdit, že řešení lze najít pouze v ambiciózní, formální a univerzální smlouvě. Taková smlouva by možná byla žádoucí, ale v případě klimatických změn jednoduše není v dohledné době na pořadu dne. Cílem zástupců téměř 200 zemí, kteří se sejdou v Kodani, by neměla být ani tak jediná všeobjímající dohoda, jako spíše řada skromnějších úmluv.
Začít lze například od uhlí, které bude mít i v následujících desetiletích lví podíl na celosvětové výrobě elektřiny. Zapotřebí je zde větší sdílení stávajících technologií čistšího uhlí, jakož i pokračující rozvoj čistých uhelných elektráren příští generace.
Další oblastí vyžadující pozornost je jaderná energetika, ale i obnovitelné formy energie jako slunce a vítr. Také zde jsou zapotřebí mechanismy potřebné pro rozšíření nových technologií a pomoc chudším zemím při jejich placení výměnou za přijetí politik, které sníží emise skleníkových plynů.
Kromě toho je nezbytné zastavit ničení pralesů s ohledem na to, kolik je v nich navázáno uhlíku. Jedním z cílů Kodaně by proto mělo být vytvoření dobře financovaného globálního fondu na podporu politik, které odrazují kácení a spalování stromů, pomáhají zemím, jako jsou Brazílie a Indonésie, chránit deštné pralesy a poskytují alternativní obživu těm, kdo v současnosti profitují na jejich ničení.
Zaměříme-li se na tyto a podobné kroky, velmi se přiblížíme k dosažení často diskutovaného cíle v podobě snížení celosvětových emisí uhlíku na 50% do poloviny století. Dosažení dohody stanovující závazné stropy emisí, které bude smět každá země vypustit, ovšem v Kodani nepřipadá v úvahu. Takový konsensus jednoduše neexistuje.
Můžeme a měli bychom však učinit menší kroky. Ti, kdo chtějí vyřešit problém klimatických změn ihned, budou takový realismus odmítat. Lidé odhodlaní získat vše však v mnoha případech riskují, že nakonec nezískají nic.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
The European Union’s cumbersome and narrowly defined regulations for public procurement and spending are not simply inadequate; they are dangerous. They weaken the bloc’s ability to protect itself from a broad range of Russian hybrid attacks while prolonging Russia’s aggression in Ukraine.
propose a European Defense Production Act to help fast-track processes for public procurement and spending.
The intricate legal issues and colorful characters in Donald Trump's criminal trials will undoubtedly keep the media and the viewing public enraptured for months to come. But when it comes to the 2024 election, all that really matters is how the defendant appears to a narrow sliver of undecided voters.
points out that optics, more than the law or the facts, will be what matters most for the election.
NEW YORK – Populární píseň „Nádherná, nádherná Kodaň“ z filmového muzikálu „Hans Christian Andersen“ z roku 1952 pravděpodobně mnohokrát zazní letos na podzim, neboť v prosinci se v dánském hlavním městě (a v září v New Yorku) sejdou nejvyšší světoví představitelé, aby řešili problém klimatických změn. Pokud však mezinárodní myšlení nezačne být urychleně realističtější, bude Kodaň všechno jiné než nádherná.
Nikoho by nemělo překvapovat, že existuje jen malý konsensus ve věci všeobecné dohody, která by měla smysluplný dopad na světové klima. Vlády neobětují krátkodobý a střednědobý hospodářský růst kvůli dlouhodobému ekologickému přínosu. Obzvláště to platí dnes, kdy se velká část rozvinutého světa nachází uprostřed bolestné recese. Například Spojené státy nepřistoupí na strop, který by vyžadoval podstatné snížení emisí skleníkových plynů, bude-li to znamenat vyšší náklady a vyšší daně hrozící zpomalit hospodářské zotavení.
Rozvojové země se proti takovým stropům stavějí ještě vehementněji. Čtyři sta milionů Indů stále nemá elektřinu; nelze tedy očekávat, že se Indie zřekne rozsáhlejšího spalování uhlí, pokud se ukáže, že je to nejlepší způsob výroby elektřiny pro třetinu jejích občanů. Rovněž Čína vzhledem k relativně nízké životní úrovni většiny obyvatel jen těžko přistoupí na jakékoliv emisní stropy. Takový postoj však hatí vyhlídky na novou globální smlouvu, neboť rozvinuté země budou právem trvat na tom, aby součástí řešení byly i země chudší.
Kodaňský nezdar by mohl mít značné důsledky. Krátkodobě bychom se mohli dočkat toho, že se obavy spojené s klimatem stanou nejnovější záminkou k posílení obchodního protekcionismu. Pravděpodobně budou zavedeny takzvané „uhlíkové tarify“, které penalizují dovozy ze zemí nebo od společností, o nichž panuje názor, že pro snížení emisí nedělají dost. Světový obchod v důsledku hospodářské krize již nyní prudce poklesl; zavedení nových tarifů by ho nevyhnutelně snížilo ještě více, což by vyvolalo ztrátu dalších pracovních míst a vedlo k novým třenicím.
Neschopnost snížit emise skleníkových plynů by postupně vedla k dalším klimatickým změnám, které by prohloubily chudobu, zvětšily rozsah vnitřního vysídlení a migrace a zhoršily nedostatek vody, rozšíření nemocí a počet a intenzitu bouřek. Výsledkem by mohl být vyšší počet zkrachovalých států a více mezistátních konfliktů. Klimatické změny jsou nejen otázkou hospodářskou a lidskou, ale ve stejné míře i otázkou bezpečnostní.
Co bychom tedy měli dělat? Nejdůležitějším krokem pro ty, kdo se připravují na Kodaň, je přijetí národních politik, které zvyšují energetickou účinnost a snižují emise skleníkových plynů. USA to konečně alespoň zčásti učinily, když přijaly nové a mnohem náročnější standardy palivové účinnosti automobilů. Regulační politika může zvýšit účinnost spotřebičů, domů a strojů. Takové reformy by měly být lákavé pro bohaté i chudé země, protože by snížily energetické výdaje a závislost na dovozech ropy.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Koordinované národní akce nejsou totéž co unilateralismus. Na otázku, co je to globální problém, neexistuje unilaterální odpověď. Označit určitý problém za globální však neznamená tvrdit, že řešení lze najít pouze v ambiciózní, formální a univerzální smlouvě. Taková smlouva by možná byla žádoucí, ale v případě klimatických změn jednoduše není v dohledné době na pořadu dne. Cílem zástupců téměř 200 zemí, kteří se sejdou v Kodani, by neměla být ani tak jediná všeobjímající dohoda, jako spíše řada skromnějších úmluv.
Začít lze například od uhlí, které bude mít i v následujících desetiletích lví podíl na celosvětové výrobě elektřiny. Zapotřebí je zde větší sdílení stávajících technologií čistšího uhlí, jakož i pokračující rozvoj čistých uhelných elektráren příští generace.
Další oblastí vyžadující pozornost je jaderná energetika, ale i obnovitelné formy energie jako slunce a vítr. Také zde jsou zapotřebí mechanismy potřebné pro rozšíření nových technologií a pomoc chudším zemím při jejich placení výměnou za přijetí politik, které sníží emise skleníkových plynů.
Kromě toho je nezbytné zastavit ničení pralesů s ohledem na to, kolik je v nich navázáno uhlíku. Jedním z cílů Kodaně by proto mělo být vytvoření dobře financovaného globálního fondu na podporu politik, které odrazují kácení a spalování stromů, pomáhají zemím, jako jsou Brazílie a Indonésie, chránit deštné pralesy a poskytují alternativní obživu těm, kdo v současnosti profitují na jejich ničení.
Zaměříme-li se na tyto a podobné kroky, velmi se přiblížíme k dosažení často diskutovaného cíle v podobě snížení celosvětových emisí uhlíku na 50% do poloviny století. Dosažení dohody stanovující závazné stropy emisí, které bude smět každá země vypustit, ovšem v Kodani nepřipadá v úvahu. Takový konsensus jednoduše neexistuje.
Můžeme a měli bychom však učinit menší kroky. Ti, kdo chtějí vyřešit problém klimatických změn ihned, budou takový realismus odmítat. Lidé odhodlaní získat vše však v mnoha případech riskují, že nakonec nezískají nic.