6

Imperativ adaptace

NAIROBI – Před nedávným jednáním Organizace spojených národů o klimatických změnách, které se konalo v peruánské Limě, se pozornost velké části světa soustředila na otázku, jak silně se jednotlivé země zavážou dodržovat rámec snižování emisí skleníkových plynů. Odhodlání vlád dodržovat tento rámec má koneckonců klíčový význam pro zajištění, aby dohoda, která má být podepsána letos v prosinci v Paříži, zabránila zvýšení globálních teplot o více než 2°C oproti stavu před průmyslovou revolucí.

Dobrou zprávou je, že limská „Výzva ke klimatické akci“ učinila natolik velký pokrok, aby umožnila přípravy na všeobecnou klimatickou dohodu v Paříži. Zároveň ovšem zanechala mnoho nevyřešených otázek – a tento nedostatek se odrazil v diskusích o adaptaci. Nový důraz na toto důležité téma je sice vítaný, avšak otázka, jak zajistit finance, technologie a znalosti, které státy, komunity a ekosystémy potřebují, aby se na klimatické změny adaptovaly, vyžaduje další rozpracování.

I když omezíme vzestup celosvětových teplot, klimatické změny nevymizí. Některé komunity se už dnes potýkají s extrémnějšími a častějšími suchy, záplavami a dalšími meteorologickými jevy. Tyto následky globálního oteplování budou pouze sílit.

První zpráva o adaptaci, vypracovaná Ekologickým programem OSN a zveřejněná v Limě, přesto ukázala, že svět zůstává zcela nepřipravený hradit náklady na adaptaci. Tyto náklady přitom budou daleko vyšší, než se dříve předpokládalo. I kdyby se teplotní cíl podařilo splnit, dosáhnou náklady na adaptaci podle zprávy dvojnásobku až trojnásobku dříve předpokládané částky 70-100 miliard dolarů ročně do roku 2050 (možné, byť méně pravděpodobné, je i zvýšení na plný pětinásobek).