Miner Daniel Mihailescu | Getty Images

Nad rámec uhlíkové metriky

BERLÍN – Během posledních deseti let se “klimatická změna“ stala prakticky synonymem pro “emise uhlíku.“ Redukce skleníkových plynů v atmosféře, měřená v tunách “uhlíkových ekvivalentů“ (CO2e), se stala primárním cílem ve snaze zachovat planetu. Takto zjednodušující přístup však nemůže vyřešit vysoce komplexní a propojené ekologické krize, kterým právě čelíme.

Jednostranný pohled globální environmentální politiky na “uhlíkovou metriku“ odráží rozšířenou posedlost měřením a účtováním. Svět funguje na abstrakcích – kalorie, míle, libry, a nyní tuny CO2e – které jsou zdánlivě objektivní a spolehlivé, zejména když jsou zakořeněné v jazyce (mnohdy ekonomickém) “expertů.“ Výsledkem je, že máme tendenci přehlížet efekt historie každé z těchto abstrakcí a také dynamiku sil a politiky, které jí nadále formují.

Klíčový příklad silné a tak nějak iluzorní abstrakce je hrubý domácí produkt, který byl po druhé světové válce přijat jako hlavní měřidlo ekonomického rozvoje země, když světové velmoci budovali mezinárodní finanční instituce, které měly odrážet relativní ekonomickou moc. Dnes se však HDP stalo zdrojem rozšířené frustrace, jelikož selhává v reflexi reality lidských životů. Abstrakce mohou být velice poučné, stejně jako dálková světla u auta; mohou ale také učinit neviditelné to, co leží mimo jejich dosah.

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/11rb8i9/cs;