Miner Daniel Mihailescu | Getty Images

Nad rámec uhlíkové metriky

BERLÍN – Během posledních deseti let se “klimatická změna“ stala prakticky synonymem pro “emise uhlíku.“ Redukce skleníkových plynů v atmosféře, měřená v tunách “uhlíkových ekvivalentů“ (CO2e), se stala primárním cílem ve snaze zachovat planetu. Takto zjednodušující přístup však nemůže vyřešit vysoce komplexní a propojené ekologické krize, kterým právě čelíme.

Jednostranný pohled globální environmentální politiky na “uhlíkovou metriku“ odráží rozšířenou posedlost měřením a účtováním. Svět funguje na abstrakcích – kalorie, míle, libry, a nyní tuny CO2e – které jsou zdánlivě objektivní a spolehlivé, zejména když jsou zakořeněné v jazyce (mnohdy ekonomickém) “expertů.“ Výsledkem je, že máme tendenci přehlížet efekt historie každé z těchto abstrakcí a také dynamiku sil a politiky, které jí nadále formují.

Klíčový příklad silné a tak nějak iluzorní abstrakce je hrubý domácí produkt, který byl po druhé světové válce přijat jako hlavní měřidlo ekonomického rozvoje země, když světové velmoci budovali mezinárodní finanční instituce, které měly odrážet relativní ekonomickou moc. Dnes se však HDP stalo zdrojem rozšířené frustrace, jelikož selhává v reflexi reality lidských životů. Abstrakce mohou být velice poučné, stejně jako dálková světla u auta; mohou ale také učinit neviditelné to, co leží mimo jejich dosah.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To continue reading, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you are agreeing to our Terms and Conditions.

Log in

http://prosyn.org/11rb8i9/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.