PRAHA – Studenti škol napříč bohatým světem vyšli z učeben a vydali se do ulic, aby vyzvali k aktivitě proti změně klimatu. Inspirací je jim 16letá švédská aktivistka Greta Thunberg, která plísní média a politické lídry za to, že ignorují globální oteplování, a chce, abychom „zpanikařili“. Na 15. března je plánován celosvětový den akcí.
Zápal studentů je sice obdivuhodný, ale jeho zaměření je pomýlené. Je to z velké části vinou dospělých, kteří musí převzít zodpovědnost za zbytečné strašení dětí změnou klimatu. Není divu, že se děcka bojí, když dospělí vykreslují tak hrůzný obraz globálního oteplování.
V prvé řadě přední politici a značná část médií upřednostňují změnu klimatu oproti jiným problémům, jimž planeta čelí. Generální tajemník Organizace spojených národů António Guterres loni v září popsal změnu klimatu jako „přímou existenční hrozbu“, která se může stát „nezvladatelným“ problémem. List New York Times minulý měsíc k tématu na titulní stránce otiskl komentář s titulkem „Nadešel čas panikařit“. Někteří význační politici, jakož i mnozí aktivisté, si nejnovější zprávu Mezivládního panelu OSN ke změně klimatu (IPCC) vykládají tak, že naznačuje, že za pouhých 12 let bude se světem veta.
Tato normalizace extrémního jazyka je odrazem desítek let poplašných zpráv o změně klimatu. Nejproslulejší část filmu Ala Gorea Nepohodlná pravda z roku 2006 zobrazovala, jak vzestup hladin moří o šest metrů zaplaví Floridu, New York, Nizozemsko, Bangladéš a Šanghaj – a přehlížela přitom fakt, že taková vyhlídka byla sedmkrát horší než nejhorší možný scénář.
Samostatná zpráva téhož roku popsala, jak se takové poplašné zprávy „mohou stát skrytě strhujícími – v zásadě jistou formou ‚klimatického porna‘“. V roce 2007 deník WashingtonPostuvedl, že „pro mnoho dětí a mladých dospělých je globální oteplování atomovou bombou dneška“.
Když už zavedené vyjadřování přestane děsit, znovu se naostří. Britský environmentální aktivista George Monbiot například nedávno nadnesl, že pojem „změna klimatu“ už není adekvátní a měl by být nahrazen „katastrofálním kolapsem klimatu“.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Ani vzdělávací materiály často nepomáhají. Jistá úředně schválená učebnice zeměpisu ve Spojeném království tvrdí, že globální oteplování bude horší než hladomor, mor či jaderná válka, zatímco skotská vládní agentura Education Scontland doporučila film Den poté jako vhodný pro vzdělávání o změně klimatu. Připomeňme, že se jedná o snímek, ve kterém změna klimatu vede k celosvětovým mrazům a zaplavení New Yorku 15metrovým přívalem vody, ze zoo utečou lidožraví vlci a – pozor, vyzvoním pointu – z nebe se zřítí zamrzlá helikoptéra královny Alžběty II.
Realita by noviny prodávala mnohem míň. Ano, globální oteplování je problém, ale ani zdaleka nejde o katastrofu. IPCC odhaduje, že celkový dopad globálního oteplování až do 70. let současného století bude roven průměrné ztrátě příjmu o 0,2-2 % – podobně jako jedna recese během příštího půlstoletí. Panel také říká, že v porovnání se změnami v oblasti počtu obyvatel, věkového složení, příjmů, technologií, relativních cen, životního stylu, regulace a veřejné správy bude mít změna klimatu „malý“ hospodářský dopad.
Ačkoli média předvádějí děsivé důsledky každého hurikánu, IPCC uvádí, že „globálně panuje nízká důvěra v připisování změn [hurikánů] vlivu člověka“. Nadto hurikánů, které ve Spojených státech udeří na pevninu, stejně jako silných hurikánů ubylo. Podle nové studie v časopise Nature hurikány při korekci o počet obyvatel a bohatství nevykazují „žádný trend“.
Jiná studie v Nature dokládá, že ačkoli změna klimatu zvýší škody působené hurikány, díky většímu bohatství budeme ještě odolnější. Dnes svět hurikány stojí 0,04 % HDP, ale v roce 2100, i při globálním oteplování, vyjdou na polovinu, tedy 0,02 % HDP. A navzdory dech beroucím zprávám v médiích relativní globální náklady veškerého extrémního počasí od roku 1990 nestoupají, nýbrž klesají.
Snad ještě víc zaráží, že během uplynulého století se počet osob umírajících v důsledku pohrom souvisejících s počasím snížil o 95 %, z téměř půl milionu na současných necelých 20 000 – přičemž světová populace se čtyřnásobně rozrostla.
Desítky let podněcování strachu nás přitom téměř nikam nedovedly. Vyvolaly velkolepá politická gesta, jako třeba nerealistické potlačování emisí oxidu uhličitého, k němuž se v rámci Pařížské klimatické dohody z roku 2015 zavázaly téměř všechny země. V úhrnu toto snižování vyjde na 1-2 biliony dolarů ročně. Jenže celkový součet všech těchto příslibů tvoří necelé 1 % toho, co je třeba, a nedávná analýza ukazuje, že své závazky skutečně plní jen velmi málo zemí.
V tomto ohledu mají mladí demonstranti kus pravdy: řešit změnu klimatu se světu nedaří. Jenže prosazovaný přístup – ještě větší závazky k rychlejšímu potlačování uhlíkových emisí – selže také, protože zelená energetika stále není připravená. Slunce a vítr v současnosti poskytují méně než 1 % světové energie a už teď vyžadují dotace ve výši 129 miliard dolarů ročně. Svět musí konečně víc investovat do výzkumu a vývoje v oblasti zelené energie, aby ceny obnovitelných zdrojů stlačil pod ceny fosilních paliv a tím všechny přiměl k přechodu.
Konečně, přestože média označují klimatické protesty mladých lidí za „globální“, odehrávají se téměř výhradně v movitých zemích, které už naléhavější otázky přežití překonaly. Skutečně globální průzkum dokládá, že změna klimatu je pro lidi nejnižší prioritou, daleko za zdravím, vzděláním a prací.
Plodem desítek let zveličování změny klimatu v západním světě jsou vystrašené dětí, horečnaté titulky a rozmáchlé politické sliby, které se neplní. Potřebujeme s chladnější hlavou postupovat tak, abychom změnu klimatu řešili bez zbytečného strašení a věnovali pozornost mnoha dalším těžkostem, s nimiž se planeta potýká.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
The most successful development stories almost always involve major shifts in the sources of economic growth, which in turn allow economies to reinvent themselves out of necessity or by design. In China, the interplay of mounting external pressures, lagging household consumption, and falling productivity will increasingly shape China’s policy choices in the years ahead.
explains why the Chinese authorities should switch to a consumption- and productivity-led growth model.
Designing a progressive anti-violence strategy that delivers the safety for which a huge share of Latin Americans crave is perhaps the most difficult challenge facing many of the region’s governments. But it is also the most important.
urge the region’s progressives to start treating security as an essential component of social protection.
PRAHA – Studenti škol napříč bohatým světem vyšli z učeben a vydali se do ulic, aby vyzvali k aktivitě proti změně klimatu. Inspirací je jim 16letá švédská aktivistka Greta Thunberg, která plísní média a politické lídry za to, že ignorují globální oteplování, a chce, abychom „zpanikařili“. Na 15. března je plánován celosvětový den akcí.
Zápal studentů je sice obdivuhodný, ale jeho zaměření je pomýlené. Je to z velké části vinou dospělých, kteří musí převzít zodpovědnost za zbytečné strašení dětí změnou klimatu. Není divu, že se děcka bojí, když dospělí vykreslují tak hrůzný obraz globálního oteplování.
V prvé řadě přední politici a značná část médií upřednostňují změnu klimatu oproti jiným problémům, jimž planeta čelí. Generální tajemník Organizace spojených národů António Guterres loni v září popsal změnu klimatu jako „přímou existenční hrozbu“, která se může stát „nezvladatelným“ problémem. List New York Times minulý měsíc k tématu na titulní stránce otiskl komentář s titulkem „Nadešel čas panikařit“. Někteří význační politici, jakož i mnozí aktivisté, si nejnovější zprávu Mezivládního panelu OSN ke změně klimatu (IPCC) vykládají tak, že naznačuje, že za pouhých 12 let bude se světem veta.
Tato normalizace extrémního jazyka je odrazem desítek let poplašných zpráv o změně klimatu. Nejproslulejší část filmu Ala Gorea Nepohodlná pravda z roku 2006 zobrazovala, jak vzestup hladin moří o šest metrů zaplaví Floridu, New York, Nizozemsko, Bangladéš a Šanghaj – a přehlížela přitom fakt, že taková vyhlídka byla sedmkrát horší než nejhorší možný scénář.
Samostatná zpráva téhož roku popsala, jak se takové poplašné zprávy „mohou stát skrytě strhujícími – v zásadě jistou formou ‚klimatického porna‘“. V roce 2007 deník WashingtonPostuvedl, že „pro mnoho dětí a mladých dospělých je globální oteplování atomovou bombou dneška“.
Když už zavedené vyjadřování přestane děsit, znovu se naostří. Britský environmentální aktivista George Monbiot například nedávno nadnesl, že pojem „změna klimatu“ už není adekvátní a měl by být nahrazen „katastrofálním kolapsem klimatu“.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Ani vzdělávací materiály často nepomáhají. Jistá úředně schválená učebnice zeměpisu ve Spojeném království tvrdí, že globální oteplování bude horší než hladomor, mor či jaderná válka, zatímco skotská vládní agentura Education Scontland doporučila film Den poté jako vhodný pro vzdělávání o změně klimatu. Připomeňme, že se jedná o snímek, ve kterém změna klimatu vede k celosvětovým mrazům a zaplavení New Yorku 15metrovým přívalem vody, ze zoo utečou lidožraví vlci a – pozor, vyzvoním pointu – z nebe se zřítí zamrzlá helikoptéra královny Alžběty II.
Realita by noviny prodávala mnohem míň. Ano, globální oteplování je problém, ale ani zdaleka nejde o katastrofu. IPCC odhaduje, že celkový dopad globálního oteplování až do 70. let současného století bude roven průměrné ztrátě příjmu o 0,2-2 % – podobně jako jedna recese během příštího půlstoletí. Panel také říká, že v porovnání se změnami v oblasti počtu obyvatel, věkového složení, příjmů, technologií, relativních cen, životního stylu, regulace a veřejné správy bude mít změna klimatu „malý“ hospodářský dopad.
Ačkoli média předvádějí děsivé důsledky každého hurikánu, IPCC uvádí, že „globálně panuje nízká důvěra v připisování změn [hurikánů] vlivu člověka“. Nadto hurikánů, které ve Spojených státech udeří na pevninu, stejně jako silných hurikánů ubylo. Podle nové studie v časopise Nature hurikány při korekci o počet obyvatel a bohatství nevykazují „žádný trend“.
Jiná studie v Nature dokládá, že ačkoli změna klimatu zvýší škody působené hurikány, díky většímu bohatství budeme ještě odolnější. Dnes svět hurikány stojí 0,04 % HDP, ale v roce 2100, i při globálním oteplování, vyjdou na polovinu, tedy 0,02 % HDP. A navzdory dech beroucím zprávám v médiích relativní globální náklady veškerého extrémního počasí od roku 1990 nestoupají, nýbrž klesají.
Snad ještě víc zaráží, že během uplynulého století se počet osob umírajících v důsledku pohrom souvisejících s počasím snížil o 95 %, z téměř půl milionu na současných necelých 20 000 – přičemž světová populace se čtyřnásobně rozrostla.
Desítky let podněcování strachu nás přitom téměř nikam nedovedly. Vyvolaly velkolepá politická gesta, jako třeba nerealistické potlačování emisí oxidu uhličitého, k němuž se v rámci Pařížské klimatické dohody z roku 2015 zavázaly téměř všechny země. V úhrnu toto snižování vyjde na 1-2 biliony dolarů ročně. Jenže celkový součet všech těchto příslibů tvoří necelé 1 % toho, co je třeba, a nedávná analýza ukazuje, že své závazky skutečně plní jen velmi málo zemí.
V tomto ohledu mají mladí demonstranti kus pravdy: řešit změnu klimatu se světu nedaří. Jenže prosazovaný přístup – ještě větší závazky k rychlejšímu potlačování uhlíkových emisí – selže také, protože zelená energetika stále není připravená. Slunce a vítr v současnosti poskytují méně než 1 % světové energie a už teď vyžadují dotace ve výši 129 miliard dolarů ročně. Svět musí konečně víc investovat do výzkumu a vývoje v oblasti zelené energie, aby ceny obnovitelných zdrojů stlačil pod ceny fosilních paliv a tím všechny přiměl k přechodu.
Konečně, přestože média označují klimatické protesty mladých lidí za „globální“, odehrávají se téměř výhradně v movitých zemích, které už naléhavější otázky přežití překonaly. Skutečně globální průzkum dokládá, že změna klimatu je pro lidi nejnižší prioritou, daleko za zdravím, vzděláním a prací.
Plodem desítek let zveličování změny klimatu v západním světě jsou vystrašené dětí, horečnaté titulky a rozmáchlé politické sliby, které se neplní. Potřebujeme s chladnější hlavou postupovat tak, abychom změnu klimatu řešili bez zbytečného strašení a věnovali pozornost mnoha dalším těžkostem, s nimiž se planeta potýká.
Z angličtiny přeložil David Daduč