0

Nespoutaná občanská společnost

MOSKVA – Problémy, na které narážejí organizace z řad občanské společnosti, jsou v Rusku větší než v mnoha jiných částech světa, avšak problémy, jimž čelí občanská společnost samotná, jsou všude podobné. Na celém světě existuje propast mezi organizacemi občanské společnosti a společnostmi, jimž jsou tyto organizace odhodlány sloužit.

Organizace občanské společnosti nezískávají moc prostřednictvím voleb (legitimních či nelegitimních), nýbrž oslovováním širšího světa. Stručně řečeno je jejich cílem budování občanské společnosti jako takové.

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

Nejúspěšnější jsou ve chvíli, kdy se lidé chovají jako součást občanské společnosti, aniž by se nutně řadili k „občanskospolečenským“ profesionálům. To znamená, že se například starají o své zdraví, angažují ve veřejných diskusích, blogují o bezpečnostních podmínkách ve své komunitě, hodnotí výkonnost škol, organizují každotýdenní výběhy pro majitele psů, starají se o místní lesy či řeky – a to vše v rámci svého života, nikoliv svého zaměstnání.

Jednou z oblastí, které v dnešní občanské společnosti vyvolávají znepokojení, je tisk a nové sdělovací prostředky. Na mnoha místech dnes proudí více informací než kdykoliv dříve, ale zároveň se hromadné sdělovací prostředky ocitají pod politickým i finančním tlakem.

Většina lidí pokládá svobodný tisk za způsob, jak sledovat, co dělá vláda – a tisk tuto funkci opravdu plní. Proto se on jako celek a novináři obzvláště tak často stávají terčem úřadů. A i když sdělovací prostředky nejsou vlastněny – a kroceny – úřady nebo lidmi jim blízkými, stále se musí potýkat s cenzurou, zastrašováním, daňovými kontrolami a příležitostnými atentáty na novináře a editory.

Konkrétně v Rusku je situace smíšená. Většinu masmédií – velkých novin a televizních stanic – vlastní či kontroluje vláda, ale v zemi existuje spousta vesměs okrajových publikací a rozhlasových stanic (nemluvě o internetu), které si udržují pozoruhodnou míru nezávislosti. Nejsou přímo cenzurovány, ale fungují s mrazivým vědomím, že mohou být na základě mlhavých obvinění kdykoliv zakázány. A většina z nich samozřejmě bojuje o finanční přežití.

Žurnalistika tu však není jen od toho, aby dohlížela na vládu. Jejím druhým úkolem je nastavovat zrcadlo společnosti – šířit přesný obraz jejího současného stavu, sdílet informace o aktivitách soukromých občanů a podniků při budování občanské společnosti a podněcovat občany, aby aktivněji zlepšovali vlastní životy a rozvíjeli své komunity.

Vezměme si například zdravotnictví. Z mého pohledu by konečným cílem neměl být ani tak lepší systém zdravotní péče, nýbrž natolik zdravé obyvatelstvo, že zdravotní péči prakticky nebude potřebovat. Zdravotní problémy vás možná přivedou na kliniku, avšak mnohé z nich začínají tím, jak se chováte doma – co jíte a pijete, zda kouříte a cvičíte, zda máte dost spánku atd.

Podobný druh uvažování nás hnal kupředu na nedávné zdravotnické pracovní skupině, která se sešla v rámci Summitu občanské společnosti. Ten zorganizovaly v Moskvě nadace Eurasia, New Eurasia a CSIS. (Byla jsem tam jako členka správní rady nadace Eurasia.)

Ve snaze řešit tyto problémy jsme přišli s projektem „otevřená data/informační likvidita“, který bude prosazovat a organizovat zveřejňování, výměnu, hromadění a analýzu zdravotnických dat – nejen všeobecné statistiky, ale konkrétních dat o zdravotnických výstupech v oblasti léků a léčby, výkonnosti nemocnic a podobně.

Pro mnohé tyto statistiky samozřejmě nejsou ani shromážděny podklady, natož aby byly publikovány. Můžeme však začít tím, co existuje, a vytvořit tak poptávku po zbytku. Ve Spojených státech už lidé hodnotí své lékaře na stránkách jako RateMDs.com a vitals.com; hodnocení lékařů a nemocnic třetími stranami je pak k dispozici na HealthGrades.com.

Skupiny občanské společnosti často neřídí nemocnice přímo, ale mohou zprůhlednit jejich výkonnost. Existují proto plány rozvoje a distribuce nástrojů pro analýzu informací, odhalení korelací (tzv. datokopectví) a zobrazení výsledků v podobě grafů a tabulek.

I v tomto případě však zdraví ve skutečnosti začíná doma, takže skutečným vítězstvím – a navíc takovým, kde může mít spolupráce občanské společnosti bezprostřednější dopad – je poskytnout lidem lepší data o sobě samotných a o tom, co by měli pro své zdraví udělat.

To zahrnuje vše od informací o výživě a péči o dítě až po (v konečném důsledku) záznamy o zdraví a léčbě každého člověka, což začíná využíváním nových médií k oslovování lidí tam, kde žijí, relevantním obsahem. V Sovětském svazu se tomu říkalo „sanitární propaganda“, kterou však lidé všeobecně opovrhovali. Jeden ruský přítel mi řekl: „Kdykoliv jsme si v novinách přečetli článek o nezdravosti másla, okamžitě jsme běželi a nakoupili másla co nejvíce, protože jsme věděli, že ho bude nedostatek.“

Fake news or real views Learn More

Dnes se tomuto typu informací říká „podpora zdravého životního stylu“. Pracujeme také na obdobně pojatém projektu, když oslovujeme cílové populace dvoustrannými novými médii, jako jsou internet a mobilní telefony, nikoliv jen proslovy v novinách a televizi. Představte si program, v jehož rámci by se těhotná žena mohla mobilním telefonem přihlásit k odběru týdenních připomínek a aktualizací, přičemž by odpovídala na otázky typu: „Kope už děťátko?“ Kdyby nekopalo, byla by žena odkázána na místní kliniku.

Když jsem tytéž věci uváděla v souhrnné zprávě pro Summit občanské společnosti, nepřerušil mě nikdo jiný než americký prezident Barack Obama, který byl v Moskvě na schůzce s ruským prezidentem Dmitrijem Medveděvem, ale našel si čas navštívit také naše setkání organizací občanské společnosti. Omluvil se za pozdní příchod a dodal: „Proto tu máme občanskou společnost. Na politiky prostě není spolehnutí!“