PAŘÍŽ, WASHINGTON, DC – Žijeme v turbulentních časech, kdy se veřejný nesouhlas se statutem quo začíná hromadit. Důvody pro všeobecnou frustraci se liší zem od země, všude je však společným jmenovatelem rostoucí pocit, že je ekonomika zmanipulovaná ve prospěch menšiny vyvolených.
Pravdou je, že zisky z ekonomického růstu putují čím dál více k těm s vysokými příjmy. V zemích OECD vydělávají lidé v top 10% příjmové skupiny zhruba desetkrát více než lidé ve spodních 10% - což je posun ze sedminásobku, který byl před téměř 30 lety. V roce 2012, v rámci 18 OECD zemí s porovnatelnými údaji, tvořilo horních 10% zhruba 50% celkového majetku domácností, zatímco spodních 40% odpovídalo pouze 3% stejného údaje.
Když nerovnost dosáhne nových výšin, platíme za to všichni. V řadě zemí OECD srazila rostoucí nerovnost mezi lety 1990 a 2010 celkové HDP o 6-10 procentních bodů. Když nejsou ti nejchudší schopni využít svůj potenciál, trpí tím ekonomický růst.
PAŘÍŽ, WASHINGTON, DC – Žijeme v turbulentních časech, kdy se veřejný nesouhlas se statutem quo začíná hromadit. Důvody pro všeobecnou frustraci se liší zem od země, všude je však společným jmenovatelem rostoucí pocit, že je ekonomika zmanipulovaná ve prospěch menšiny vyvolených.
Pravdou je, že zisky z ekonomického růstu putují čím dál více k těm s vysokými příjmy. V zemích OECD vydělávají lidé v top 10% příjmové skupiny zhruba desetkrát více než lidé ve spodních 10% - což je posun ze sedminásobku, který byl před téměř 30 lety. V roce 2012, v rámci 18 OECD zemí s porovnatelnými údaji, tvořilo horních 10% zhruba 50% celkového majetku domácností, zatímco spodních 40% odpovídalo pouze 3% stejného údaje.
Když nerovnost dosáhne nových výšin, platíme za to všichni. V řadě zemí OECD srazila rostoucí nerovnost mezi lety 1990 a 2010 celkové HDP o 6-10 procentních bodů. Když nejsou ti nejchudší schopni využít svůj potenciál, trpí tím ekonomický růst.