10

Asijské hry nemají nulový součet

CAMBRIDGE – Dva hostitelé v lepší společnosti jsou soupeři. Oba si žárlivě střeží společenské postavení – a hosta, který navštíví konkurenční večírek, mohou dokonce vytrestat odepřením dalších pozvání.

Čína a Spojené státy zřejmě na asijsko-tichomořské vztahy nahlížejí podobně: jako na hru s nulovým součtem. Hlásí se ta či ona země k čínské Asijské infrastrukturní investiční bance (AIIB), nebo k americkému Transpacifickému partnerství (TPP)? Bude snaha Číny přesvědčit Mezinárodní měnový fond, aby do své měny, zvláštních práv čerpání (SDR), zahrnul žen-min-pi, přivítána, nebo potupně odmítnuta? Jsou USA stále největší světovou ekonomikou, nebo už je Čína v roce 2014 předehnala?

Zaměřit se na takové otázky může být sice lákavé, jedná se však o chybný způsob uvažování o globálním hospodářství. Neexistuje jediný důvod, proč by se některé země neměly připojit k čínské AIIB a zároveň k americkému TPP ani proč by se překryv členských základen neměl časem rozrůstat – ba dokonce proč by si hostitelé nakonec neměli docházet vzájemně na večírky.

Takto konstruovaná však dnes globální ekonomická správa bohužel není. Když se Velká Británie, Německo, Jižní Korea, Austrálie a další nečekaně v březnu rozhodli přistoupit k AIIB, všeobecně se o tom psalo (dílem kvůli chybám amerických tvůrců politik) jako o rozsáhlém zběhnutí amerických spojenců na stranu protivníka.