4

Rozpory čínského komunistického kapitalismu

BERKELEY – Nedávný závratný propad na burzách v Šanghaji a Šen-čenu představuje unikátní test čínských komunistických vládců. Dokud trhy rostly, paradox živého kapitalistického rozvoje, nad nímž bděla celosvětově největší a nejmocnější komunistická strana, uváděl do rozpaků jen akademiky a starosvětské marxisty. Na akciích vydělávali elity Komunistické strany Číny a jejich příbuzní, zahraniční finanční ústavy i někteří drobní čínští investoři (prostřednictvím maržových půjček), a tak se nikdo nenamáhal porozumět tomu, jakým mutantním oslíkem to vlastně třesou.

Do vědomí teď ale sedá skutečnost, že ceny čínských akcií neporostou donekonečna, a Komunistická strana Číny podniká zoufalá, byť toporná opatření, aby korekci dostala pod kontrolu. Byly zastaveny všechny nové počáteční veřejné nabídky a zkrácena velká část obchodů a byla vyzvána centrální banka, aby pomohla Čínské korporaci pro financování obchodu s cennými papíry přimět investory k nákupu akcií, a tedy ke stabilizaci trhu. Ostatně do pohybu se dal i čínský fond suverénního majetku.

Na rozdíl od jiných kapitalistických ekonomik ale peníze nejsou jediným nástrojem, jejž mají úřady k dispozici. Pokud vám makléř v Číně poradí prodat akcie, musí si dávat pozor, aby nevzbudil dojem, že šíří fámy, neboť to je trestné. Objevují se přitom zprávy, že prodej větších balíků může státní orgány přimět k vyšetřování. V Číně, která oplývá konspiračními teoriemi o snahách cizinců podkopat tamní ekonomiku, může být vyvolání veřejného nepořádku či finanční nestability závažný delikt.

Touhou čínských funkcionářů je kapitalistický akciový trh bez možnosti větších ztrát, které mohou otřást důvěrou ve věrohodnost komunistické strany a její mocí. Takový trh ale ještě nikdo nevymyslel.