0

Čínský syndrom oběti

V Číně nyní probíhá zápas o čínskou duši, v němž proti sobě stojí dvě mocné síly a dva velice odlišné postoje k vnějšímu světu. Výsledek tohoto zápasu bude mít značný dopad na to, zda se této obrovské zemi podaří stát se národem schopným udržovat skutečně konstruktivní a trvalé vztahy s okolním světem.

Ekonomická revoluce na jedné straně pomohla Číně etablovat se ve světě jako sebevědomý obchodní tahoun, zodpovědnější globální mocenský hráč, a dokonce i jako vojenská velmoc, jejíž přítomnost má uklidňující efekt. Na druhé straně zůstává Čína uvězněna v pasti minulosti a hodnotové soustavy prodchnuté pocitem oběti, což ji vede k pokušení svalovat vinu za vnitřní problémy na jiné.

Hlavní otázka zní, zda se Čína dokáže vymanit z vlivu tohoto starého psychologického syndromu – který v ní v průběhu dvacátého století neustále vyvolával vysilující pocity slabosti, nejistoty a ponížení – a umožní sama sobě nechat se vést novým pohledem na svět, ba dokonce i na staré nepřátele.

Protijaponské demonstrace jsou příznakem tohoto starého syndromu přiživovaného rozhořčením zrozeným v době, kdy byla Čína skutečně poškozena a ponížena. Vzhledem k rostoucímu ekonomickému vlivu, stoupající životní úrovni a stále respektovanějšímu postavení země ve světě by člověk doufal, že Číňané a jejich vedoucí představitelé naleznou způsob, jak se povznést nad své mrtvé. Přestože však lesk „čínského zázraku“ oslňuje svět, zdá se, že se Číňané zdráhají hodit za hlavu svůj temný pocit, že se stali oběťmi.