0

Čína a její ujgurské dilema

Účast čínské vlády na Spojenými státy vedené kampani proti terorismu je podložena jejím strachem z koordinovaného islámského terorismu v Číně. Ujgurské separatistické organizace, zvlástě pak Informační středisko Východního Turkestánu a Ujgurskou frontu osvobození, označuje čínské ministerstvo zahraničních věcí za viníky mnoha útoků - například na čínský konzulát v Istanbulu nebo na civilní autobus v Pekingu v březnu roku 1997. Teď čínská vláda hledá ve světě podporu pro svůj tvrdý zákrok proti ujgurským separatistům, kteří sami prohlasují, že mají přímé spojení s Tálibánem a dalsími organizacemi inspirovanými bin Ládinovým islámským fundamentalismem.

Žádná mezinárodní ujgurská organizace na listině ministerstva zahraničí se vsak nehlásí k odpovědnosti za dřívějsí násilné akce a od 11. září se dokonce větsina jejich informačních center v zahraničí distancuje od jakékoli podpory domácího či mezinárodního násilí. Není bez zajímavosti, že ve svém posledním ,,oficiálním`` televizním přenosu Usáma bin Ládin podpořil několik islámských osvobozeneckých zápasů, ale o ujgurském hnutí za nezávislost se nezmínil.

Tálibánem vyskolení Ujguři bojovali proti Severní alianci a aktivně se účastnili boje muslimských Čečenců proti ruské vládě. V druhé polovině 90. let se mezinárodní ujgurské organizace přihlásily k nepřímé odpovědnosti za bezpočet domácích ,,projevů odboje`` proti čínské vládě, mj. za bombové útoky na policejní stanice v Kasgáru a Chótanu, za útoky na autobusy v Urum-čchi a Pekingu a za rozsáhlá povstání v Jin-jingu (Chuldže), Aktusi a Kasgáru. Nicméně i když se čínská vláda snaží dokazovat, že Ujguři představují pro stabilitu země čím dál větsí hrozbu, není schopna jmenovat ani jeden případ ujgurského teroru z poslední doby.

V 50. letech Ujguři a dalsí národnosti s jásotem přivítaly příchod Lidové osvobozenecké armády do Sin-ťiangu a Tibetu a její ,,mírové osvobození`` obou oblastí. V Sin-ťiangu se místní ochotně podíleli na politickém přerozdělování půdy a majetku v naději na konec tříleté občanské války, která tento region sužovala boji mezi soupeřícími ruskými, čínskými komunistickými a čínskými nacionalistickými zájmy. Spolu s tím se prohlubovalo také národnostní napětí mezi Ujgury, Kazachy, Chueji a větsinovými Číňany Chany a rostlo riziko rozdrobení tohoto regionu.