Úspěšnost Číny se od začátku její přeměny v tržní hospodářství zakládá na adaptabilních strategiích a politikách: jakmile se jeden okruh potíží vyřeší, vyvstávají nové problémy, pro něž je třeba vypracovat nové politiky a strategie. Tento proces zahrnuje společenskou inovaci . Čína pochopila, že nemůže prostě přesadit hospodářské instituce, které se osvědčily v jiných zemích; co jinde uspělo, musí se přinejmenším adaptovat podle jedinečných potíží, jimž Čína čelí.
Dnes Čína diskutuje o „novém ekonomickém modelu“. Samozřejmě, starý ekonomický model jednoznačně uspěl, neboť už 30 let zajišťuje 10% roční růst a stovky milionů Číňanů pozvedl z bídy. Změny jsou patrné nejen ve statistikách, ale ještě víc na tvářích lidí, jež v celé zemi potkáte.
Nedávno jsem navštívil odlehlou vesnici Tung v horách Kuej-čou, jedné z nejchudších čínských provincií, na míle daleko od nejbližší zpevněné silnice; přesto měla elektřinu a s elektřinou sem přišla nejen televize, ale i internet. Přestože část rostoucích příjmů pocházela z poukázek od rodinných příslušníků, již odešli do pobřežních měst, zemědělcům se také dařilo lépe, s novými plodinami a kvalitnějším osivem: vláda jim na úvěr prodávala vysoce jakostní osiva s garantovanou klíčivostí.
Úspěšnost Číny se od začátku její přeměny v tržní hospodářství zakládá na adaptabilních strategiích a politikách: jakmile se jeden okruh potíží vyřeší, vyvstávají nové problémy, pro něž je třeba vypracovat nové politiky a strategie. Tento proces zahrnuje společenskou inovaci . Čína pochopila, že nemůže prostě přesadit hospodářské instituce, které se osvědčily v jiných zemích; co jinde uspělo, musí se přinejmenším adaptovat podle jedinečných potíží, jimž Čína čelí.
Dnes Čína diskutuje o „novém ekonomickém modelu“. Samozřejmě, starý ekonomický model jednoznačně uspěl, neboť už 30 let zajišťuje 10% roční růst a stovky milionů Číňanů pozvedl z bídy. Změny jsou patrné nejen ve statistikách, ale ještě víc na tvářích lidí, jež v celé zemi potkáte.
Nedávno jsem navštívil odlehlou vesnici Tung v horách Kuej-čou, jedné z nejchudších čínských provincií, na míle daleko od nejbližší zpevněné silnice; přesto měla elektřinu a s elektřinou sem přišla nejen televize, ale i internet. Přestože část rostoucích příjmů pocházela z poukázek od rodinných příslušníků, již odešli do pobřežních měst, zemědělcům se také dařilo lépe, s novými plodinami a kvalitnějším osivem: vláda jim na úvěr prodávala vysoce jakostní osiva s garantovanou klíčivostí.