0

Čínská falešná hra na demokracii

Čína nechvalně proslula svými tajnostmi. Převodové páky režimu jsou neproniknutelné. Ústava říká, že moc patří lidu, ale ve skutečnosti moc lidu patří Komunistické straně a jejím pohlavárům, od nichž se dělníci a rolníci dočkají jen mizivé pozornosti. KS Číny prohlašuje, že uskutečnila demokratickou revoluci, přesto je země stále jednou z nejméně demokratických na světě. Tyto paradoxy jsou tak rozporuplné, že 16. sjezd Strany, který se sejde příští týden, nemůže doufat ve víc než v to, že bude očividným podvodem na demokracii.

Na sjezdu budou nově obsazena nejvyšší stranická místa, včetně postů předsedy Ústřední vojenské komise, generálního tajemníka Strany a několika členů stálého výboru Politbyra. O všech těchto pozicích (kromě nejvyššího postu ve Vojenské komisi) podle stanov Komunistické strany rozhodují hlasy členů 16. ústředního výboru. Volbu členů 16. ústředního výboru zase provede 16. sjezd Strany, účastníky sjezdu Strany zvolí sjezdy stran jednotlivých provincií atd.

Typickým znakem těchto voleb bude neprůhlednost a absence jakéhokoli demokratického procesu. Je skutečností, že jediné volby v Číně, v nichž si kandidáty vybírají skutečně nezávislí voliči, se odehrávají na úrovni vesnických výborů. Tato fraška se ovšem provozuje hlavně pro potěchu zahraničních pozorovatelů. Veškeré ostatní čínské volby se vyznačují dvěma vlastnostmi: kandidáti se vybírají tak, aby se udrželi straničtí předáci, a ti sami určují počet kandidátů.

Čína zná dva druhy voleb: ,,volby s jednotnou kvótou" a ,,volby s různými kvótami." Ve volbách s jednotnou kvótou straničtí vůdci navrhnou tři kandidáty a voličům dají za úkol jednoho z nich vybrat. V čínské politice jde o posvátné pravidlo, které se považuje za naprosto legitimní. V uplynulých padesáti letech byli všichni ,,volení" funkcionáři, včetně Mao Ce-tunga a Tenga Siao-pchinga, vybráni způsoby, které budily zdání volby, ale bez prvku nejistoty.