0

Nebezpeční bezejmenní Číňané

Od svého obnovení Pierrem de Coubertinem byly olympijské hry vždy zpolitizované. Ty první se uskutečnily v roce 1896 v Aténách s cílem znemožnit Turky, kteří stále okupovali severní Řecko. Berlínské hry v roce 1936 se staly oslavou triumfu nacistické ideologie. A olympijské hry v Soulu v roce 1988 otevřely dveře k demokratizaci Jižní Koreje.

Letošní letní olympijské hry v Pekingu nebudou o nic méně politické – budou však připomínat Berlín, anebo Soul? Stanou se apoteózou autoritářského režimu, anebo počátkem jeho zániku?

Řada optimistických pozorovatelů Číny, jejichž postoj často změkčují úzké vztahy s komunistickým režimem, sází na „měkký“ přechod od despotismu k otevřené společnosti, avšak nedávné události tuto přívětivou interpretaci nepodporují. Od počátku tohoto roku je útlak bojovníků za lidská práva, advokátů a bloggerů tvrdší než kdykoliv předtím.

Přesný počet demokratických disidentů, kteří byli uvězněni nebo ještě něco horšího, není znám. Neexistuje způsob, jak započítat oběti, kterých si nikdo nevšimne, nebo odpovědět na otázku, proč jsou někteří lidé odsouzeni k trestu smrti a zastřeleni. Nevíme, kolik jich je bez procesu posláno do „převýchovných center“. Zkusme se vzhledem k absenci spolehlivé statistiky zaměřit na dvě symbolické postavy čínského prodemokratického hnutí: Chu Ťiu a Čchena Kuang-čchenga.