0

Chybná růstová sázka Číny

LONDÝN – V poslední době jsem se dvakrát vydal do Číny, když tamní vláda spouštěla svůj 12. pětiletý plán s cílem vrátit do rovnováhy dlouhodobý růstový model země. Obě návštěvy ve mně prohloubily názor, že mezi krátkodobou a střednědobou hospodářskou výkonností Číny je potenciálně destabilizační nesrovnalost.

Čínská ekonomika se momentálně přehřívá, ale časem se její současné přeinvestování ukáže jako deflační, doma i globálně. Až nebude možný další růst fixních investic, nejspíše po roce 2013, Čínu čeká ostré zpomalení. Čínští tvůrci politik by se neměli soustředit na snahu zajistit hladké přistání dnes, ale spíš by jim měla dělat vrásky zeď, o níž se hospodářský růst může roztříštit ve druhé půli pětiletí.

Navzdory rétorice nové pětiletky – která, stejně jako ta předchozí, chce zvýšit podíl spotřeby na HDP – platí, že cestou nejmenšího odporu je status quo. Podrobnosti nové pětiletky odhalují, že růst má podporovat přetrvávající spoléhání na investice, včetně veřejné bytové výstavby, nikoli rychlejší zhodnocování měny, významné finanční převody ve prospěch domácností, zdanění či privatizace státních podniků, liberalizace systému registrace domácností (chu-kchou) nebo uvolnění finančního útlaku.

Růst Číny se několik posledních desetiletí veze na vlně exportem tažené industrializace a slabé měny, což vyústilo ve vysoké míry úspor firem i domácností a závislost na čistých vývozech a fixních investicích (infrastruktura, nemovitosti a průmyslové kapacity v sektoru konkurentů dovozu a sektoru exportním). Když vývoz v letech 2008-2009 klesl z 11 na 5 % HDP, čínští lídři zareagovali dalším posílením podílu fixních investic na HDP ze 42 na 47 %.