0

Čínská strategie v Asii

Americké strategické myšlení již více než deset let pohlíží na Čínu jako na nastupující velmoc ve východní Asii. Takové uvažování je passé. Čína již je východoasijskou velmocí.

Zatímco Amerika letos bojovala v Iráku, Čína tento čas strávila diplomatickou ofenzívou dobré vůle v Asii. Výsledek? V říjnu - pouhý den poté, co australský parlament bučel na amerického prezidenta George W. Bushe - se čínskému prezidentovi Chu Ťin-tchaovi dostalo od členů téhož parlamentu potlesku vestoje. Nástup Číny jako dominantní mocnosti v Asii a celková rovnováha sil v oblasti jsou dnes otázkami, jimiž se musí pozorně zaobírat vlády po celém Pacifiku.

USA samozřejmě zůstávají hlavním mocenským hráčem v Asii a je tomu tak už od skončení druhé světové války. Diplomatické úsilí o vyřešení otázky Korejského poloostrova, při němž vedou všechny cesty do Pekingu, otevřelo dveře Číně jakožto novému ,,moudrému rádci". Letošní šestistranné schůzky v Pekingu, na nichž se diskutovalo o jaderných ambicích Severní Koreje, potvrdily rodící se velmocenské postavení Číny, které se odrazilo rovněž v jejím stále aktivnějším - a efektivnějším - diplomatickém působení v Asii.

To zahrnuje dokonce i Japonsko, tradičního rivala Číny. Letos v květnu se čínský prezident Chu Ťin-tchao setkal v ruském Petrohradu s japonským premiérem Džuničirem Koizumim. Chuův krok pozvedl vzájemné vztahy z hlubokého bodu mrazu, kam je odkázalo předchozí čínské vedení po Koizumiho opakovaných návštěvách svatyně Jasukuni, která je zasvěcena duším japonských obětí války, včetně válečných zločinců třídy A.