4

Rizika čínského nezdaru – a úspěchu

DILLÍ – Do Washingtonu se u příležitosti každoročního jarního zasedání Mezinárodního měnového fondu sjíždějí světoví finanční lídři a jejich naděje – a obavy – se upírají k Číně. Koneckonců je Čína zemí, která by mohla popohnat kodrcavé zotavení globální ekonomiky; její vlastní hospodářský růst však stojí na základech, které stále více vykazují známky velkého zatížení. Dilema tkví v tom, že čínský nezdar i úspěch přinášejí světové ekonomice určitá rizika.

Scénář neúspěchu by byl v poválečných dějinách ojedinělý. A vzhledem k velikosti čínské ekonomiky by jeho důsledky pocítil celý svět. Na rozdíl od roku 2008, kdy americký dolar posiloval, což umožnilo rychlé oživení na rozvíjejících se trzích, by však jüan v případě výrazného poklesu čínské ekonomiky pravděpodobně oslabil a deflace by se rozšířila na hony daleko.

Rovněž další měny by mohly oslabit, některé v důsledku záměrné politiky. Neúspěšný čínský scénář by se proto mohl podobat událostem z 30. let minulého století, jejichž průvodním jevem byly konkurenční devalvace a prudký pokles reálné ekonomické činnosti.

Co když však Čína se svým současným přechodem na ekonomický model založený na spotřebě uspěje? Když čínský přebytek běžného účtu dosáhl v roce 2007 hodnoty 10% HDP, byly úspory vyšší než 50% HDP a investice převyšovaly 40% HDP. Tato čísla se jevila jako příliš vysoká na to, aby byla dynamicky efektivní nebo aby zvyšovala bohatství. Vzhledem k tomu došlo k rychlému konsensu: úspory a investice by se měly snížit a dostat do lepší rovnováhy. Ke zkrocení investic mělo dojít zavedením větší finanční disciplíny v nevyzpytatelných státních podnicích a současně se měla posílit sociální záchranná síť, aby domácnosti nemusely tolik spořit ve snaze pokrýt náklady spojené s výchovou dětí a stárnutím.