5

Umění odlivu kapitálu

CAMBRIDGE – Jaký dopad bude mít čínské zpomalení na doběla rozpálený trh se současným uměním? Tato otázka se nemusí jevit jako logická, dokud si neuvědomíme, že umění se stalo klíčovým nástrojem k usnadnění odlivu kapitálu a ukrývání bohatství. Právě investoři tohoto typu se stali významným faktorem při nafouknutí obrovské cenové bubliny na trhu s uměním v posledních několika letech. Když se však dnes rozvíjející se tržní ekonomiky od Ruska po Brazílii utápějí v recesi, je možné, že tato bublina praskne?

Larry Fink, předseda představenstva a generální ředitel společnosti BlackRock, což je největší správce aktiv na světě, sdělil před pouhými pěti měsíci singapurskému publiku, že současné umění se stalo jedním ze dvou nejvýznamnějších mezinárodních úložišť bohatství, spolu s byty ve velkých městech, jako jsou New York, Londýn a Vancouver. Zapomeňte na zlato coby pojistku proti inflaci; kupujte obrazy.

Na Finkově povýšení umění na status investičního stupně je překvapivá skutečnost, že nikdo v jeho postavení dosud nebyl tak odvážný, aby to řekl nahlas. Já tento trend rozhodně nevítám. Přikláním se k názoru filozofa Petera Singera, že obscénní částky vynakládané za vrcholné kusy moderního umění jsou znepokojivé.

Všichni se můžeme shodnout, že jde o závratné sumy. V květnu se „Alžírské ženy“ Pabla Picassa prodaly na dražbě v newyorské aukční síni Christieʼs za 179 milionů dolarů, zatímco v roce 1997 stály 32 milionů. Budiž, je to Picasso. Ani to však není nejvyšší prodejní cena zaplacená v letošním roce. Jeden švýcarský sběratel údajně při soukromém prodeji zaplatil téměř 300 milionů dolarů za obraz „Kdy se vdáš?“, který v roce 1892 namaloval Paul Gauguin.