16

Asijský multilateralismus

NEW YORK – Mezinárodní měnový fond a Světová banka se chystají na svá výroční zasedání, ale k velké novince v globální ekonomické správě v nadcházejících dnech ve Washingtonu nedojde. Takovou novinku jsme zaznamenali už minulý měsíc, když se Velká Británie, Německo, Francie a Itálie připojily k více než 30 dalším zemím jako zakládající členové Asijské infrastrukturní investiční banky (AIIB). Ta, iniciována Čínou a vybavena 50 miliardami dolarů, pomůže splnit obří infrastrukturní potřeby Asie, výrazně přesahující kapacity dnešních institucionálních opatření k financování rozvoje.

Člověk by si myslel, že spuštění AIIB a rozhodnutí tolika vlád ji podpořit bude důvodem k všeobecné oslavě. Pro MMF, Světovou banku a mnohé další tomu tak skutečně bylo. Rozhodnutí bohatých evropských zemí zapojit se však zcela nepochopitelně vyvolalo hněv amerických představitelů. Jistý nejmenovaný americký zdroj dokonce obvinil Británii z „neustálého vycházení vstříc“ Číně. Skrytě Spojené státy vyvíjejí tlak na země po celém světě, aby se držely stranou.

Americký odpor vůči AIIB není v souladu s jejími deklarovanými ekonomickými prioritami v Asii. Žel zdá se, že se jedná o další případ, kdy nad idealistickou rétorikou trumfuje nejistota Ameriky ohledně jejího globálního vlivu – a tentokrát možná podrývá významnou příležitost k posílení asijských rozvíjejících se ekonomik.

Samotná Čína je svědectvím toho, v jakém rozsahu mohou infrastrukturní investice přispět k rozvoji. Minulý měsíc jsem navštívil dříve odlehlé oblasti země, které dnes prosperují díky spojením, jež takové investice přinesly – a tedy díky volnějšímu pohybu osob, zboží a myšlenek.