PRINCETON – Belgie od roku 2002 povoluje smrtelně nebo nevyléčitelně nemocným pacientům požádat lékaře o eutanazii. V únoru 2014 vypustil belgický parlament ze zákona o eutanazii ustanovení, které omezovalo toto právo na dospělé pacienty. Vyvolalo to poprask.
Ten v září vcelku předvídatelně vypukl znovu, když o eutanazii úspěšně požádal první nezletilý pacient. Kardinál Elio Sgreccia v Rádiu Vatikán prohlásil, že belgický zákon upírá dětem právo na život. Okolnosti případu a skutečnost, že trvalo dva a půl roku, než k eutanazii skutečně došlo, však ukazují pravý opak: belgický zákon respektuje právo na život – a za pečlivě definovaných okolností i právo na smrt.
Ačkoliv belgický zákon o eutanazii nestanovuje žádné konkrétní věkové omezení – čímž se liší od nizozemské legislativy, která umožňuje lékařům provádět eutanazii nezletilým pacientům od 12 let –, vyžaduje, aby osoba požadující eutanazii prokazatelně disponovala schopností racionálního rozhodování. Tím se z rozsahu platnosti zákona fakticky vylučují velmi malé děti. Žádost musí posoudit tým lékařů a psychiatr nebo psycholog a musí s ní vyjádřit souhlas rodiče nezletilé osoby. Ta se musí nacházet „v beznadějné zdravotní situaci ustavičného a nesnesitelného utrpení, které nelze zmírnit a které v krátkodobém výhledu způsobí smrt“.
PRINCETON – Belgie od roku 2002 povoluje smrtelně nebo nevyléčitelně nemocným pacientům požádat lékaře o eutanazii. V únoru 2014 vypustil belgický parlament ze zákona o eutanazii ustanovení, které omezovalo toto právo na dospělé pacienty. Vyvolalo to poprask.
Ten v září vcelku předvídatelně vypukl znovu, když o eutanazii úspěšně požádal první nezletilý pacient. Kardinál Elio Sgreccia v Rádiu Vatikán prohlásil, že belgický zákon upírá dětem právo na život. Okolnosti případu a skutečnost, že trvalo dva a půl roku, než k eutanazii skutečně došlo, však ukazují pravý opak: belgický zákon respektuje právo na život – a za pečlivě definovaných okolností i právo na smrt.
Ačkoliv belgický zákon o eutanazii nestanovuje žádné konkrétní věkové omezení – čímž se liší od nizozemské legislativy, která umožňuje lékařům provádět eutanazii nezletilým pacientům od 12 let –, vyžaduje, aby osoba požadující eutanazii prokazatelně disponovala schopností racionálního rozhodování. Tím se z rozsahu platnosti zákona fakticky vylučují velmi malé děti. Žádost musí posoudit tým lékařů a psychiatr nebo psycholog a musí s ní vyjádřit souhlas rodiče nezletilé osoby. Ta se musí nacházet „v beznadějné zdravotní situaci ustavičného a nesnesitelného utrpení, které nelze zmírnit a které v krátkodobém výhledu způsobí smrt“.