1

Krušné časy pro děti

NEW YORK, STOCKHOLM – Rok 2016 bude zřejmě připomínán kvůli vojenským a politickým událostem, ale historie by jej měla zaznamenat také jako jeden z nejhorších roků pro děti od druhé světové války.

Média téměř denně zaplňovaly snímky mrtvých, raněných a otřesených malých dětí: krvácející chlapeček sedící v šoku poté, co na jeho domov dopadla bomba, vyzvedávání drobných tělíček ze sutin, malé hroby na středomořském břehu dokládající smrt neznámých dětí.

Takové snímky jsou silné a nepříjemné. Rozsah dětského utrpení přesto nedokážou zachytit. V zónách konfliktu – od vražedných polí v Sýrii, Jemenu, Iráku a severní Nigérii po hůře zdokumentovaná, leč děsuplná území Somálska, Jižního Súdánu a Afghánistánu – žije víc než 240 milionů dětí. Nadto z 50 milionů dětí, které žijí v cizině nebo jako vysídlenci ve své vlasti, byla víc než polovina vyhnána násilím a střetá se s novými riziky, která je ohrožují na životě a blahobytu.

Miliony dětí trpí podvýživou a nedocházejí do školy, miliony jsou svědky nevýslovné brutality, milionům hrozí vykořisťování, zneužívání a ještě horší úděl. To není rétorické cvičení, to je realita.

Organizace spojených národů – s podporou zemí jako Švédsko a prostřednictvím koordinovaného systému humanitární reakce, jehož součástí je UNICEF – strádání zmírňuje tehdy a tam, kde to dokáže. Počet a spletitost dominových krizí však tento systém podrobuje zatěžkávací zkoušce jako nikdy dřív. V důsledku nových výzev, jako je extremizmus, sílí rizika ohrožující děti a je těžší a nebezpečnější se k nim dostat. Ozbrojené skupiny přitom čím dál častěji útočí na školy, nemocnice a lidské příbytky a utrpení nevinných lidí ještě znásobují.

Nejjistější cestou k ukončení tohoto utrpení a zastavení tak surového porušování lidských práv jsou politická řešení konfliktů. Vedle tohoto ideálního výsledku ale musíme posilovat kapacity současného humanitárního systému, abychom našli cesty k nejohroženějším dětem.

S bezprecedentní humanitární krizí po druhé světové válce se světoví lídři před více než 70 lety vypořádali zřízením nových institucí s cílem zajistit lidem v nouzi okamžitou pomoc. Tyto nové globální subjekty položily základy budoucnosti založené na spolupráci, dialogu a výsledcích, namísto svárů, katastrof a ničení.

Byl to bod obratu v dějinách světa; teď jsme dospěli k dalšímu. Je třeba, abychom dnes vyvolali téhož ducha solidarity a tvořivosti, jenž byl inspirací předchozí generace, a to nikoli zakládáním nových institucí, ale nalezením nových způsobů jak reagovat na krutou realitu naší vlastní doby.

V prvé řadě naléhavě musíme využít inovací, abychom rozšířili svou schopnost dosáhnout k dětem odříznutým od pomoci v obléhaných oblastech či obcích ovládaných extremisty. Měli bychom prozkoumat každou možnost, třeba využití dronů ke shazování zásob potravin a léků a vývoj mobilních aplikací k monitorování potřeb a sledování zásob v terénu a k zajištění vyšší bezpečnosti humanitárních pracovníků. Nikdy sice nenajdeme náhradu za bezpečný, nerušený přístup humanitárních sil, přesto musíme prověřit všechny způsoby jak se dostat k dětem v nebezpečí.

Obecněji nahlíženo, musíme lépe uplatňovat koordinaci mezi vládami a organizacemi, abychom krátkodobou a dlouhodobou nouzovou pomoc poskytovali účinněji a zužitkovali každý dolar. V době, kdy se množí chronické krize, bychom měli maximalizovat synergie mezi humanitárními a rozvojovými iniciativami, protože jdou ruku v ruce. To, jak reagujeme v krizových situacích, vytváří základy pro budoucí růst a stabilitu; to, jak investujeme do rozvoje, může přispět k upevňování odolnosti vůči budoucím krizím.

Konečně je třeba, abychom změnili, jak vlády kalibrují poskytovanou krizovou pomoc, aby odpovídala kolísajícím potřebám. V posledních letech se prosby o pomoc stupňují, avšak země zavádějící domácí úsporná opatření jsou rostoucí měrou nuceny své výdaje na zahraniční pomoc ospravedlňovat. Mnozí dárci vyčlenili své fondy zahraniční pomoci na konkrétní účely. Jistěže, takové fondy budou vždy nepostradatelným nástrojem humanitárních i rozvojových snah, ale v dnešním nepředvídatelném prostředí má zásadní význam pružnější, dlouhodobé financování.

Takzvané „základní“ financování umožňuje OSN a nevládním organizacím jak rychlejší reakce během krizí, tak strategičtější plánování. Takové financování nám dává možnost poskytovat pomoc zachraňující životy, když je jí nejvíc zapotřebí, tedy bez nutnosti čekat, až země zareagují na konkrétní humanitární výzvy. To je obzvlášť důležité při řešení „zapomenutých“ krizí, jimž se nevěnují média.

Švédsko je už dlouho zastáncem takové flexibilní podpory organizací OSN, neboť vede k lepším výsledkům. Švédská vláda se proto nedávno rozhodla zdvojnásobit oproti roku 2016 svůj příspěvek do základních fondů UNICEF. Když teď svět spolupracuje na realizaci nové globální rozvojové agendy, doufáme, že se tato praxe rozšíří a inspiruje další vlády k posunu směrem ke kvalitnímu financování humanitární pomoci a udržitelného rozvoje.

Musíme chránit práva, životy a budoucnost nejzranitelnějších dětí na světě. V rozsahu, v jakém to budeme činit, pomůžeme rozhodnout i o naší společné budoucnosti.

Z angličtiny přeložil David Daduč