20

Správný boj o jídlo

DRÁŽĎANY – Do jaké míry by měly vlády regulovat či danit návykové chování? Tato otázka dlouho definovala veřejnou debatu o alkoholu, tabáku, hraní a dalším zboží a službách v mnoha zemích po celém světě. Ve Spojených státech – pravděpodobně matce globální konzumní kultury – se však nyní debata přesouvá k boji proti epidemii dětské obezity.

Je ironií, že ve světě, kde dětská podvýživa zamořuje mnoho rozvojových zemí, se stala dětská obezita jednou z hlavních zdravotních pohrom rozvinutých ekonomik. Světová banka odhaduje, že například více než třetina všech dětí v Indonésii trpí zakrslým růstem, což je vystavuje riziku celoživotních efektů na kognitivní a kondiční rozvoj. A přece, vážná situace podvyživených dětí v rozvojovém světě nečiní obezitu v rozvinutých zemích o nic menším problémem.

Erdogan

Whither Turkey?

Sinan Ülgen engages the views of Carl Bildt, Dani Rodrik, Marietje Schaake, and others on the future of one of the world’s most strategically important countries in the aftermath of July’s failed coup.

Ačkoliv možná nestojí na stejné úrovni jako globální oteplování či zvyšující se nedostatek vodních zdrojů, je obezita – a především ta dětská – na seznamu hlavních výzev pro veřejné zdraví, kterým čelí rozvinuté země jednadvacátého století a rychle postihuje i mnoho tvořících se ekonomik. Nicméně vyřešení tohoto problému představuje mnohem obtížnější výzvu, než byly úspěšné intervence v oblasti veřejného zdraví v minulém století, včetně téměř celosvětové vakcinace, fluorizace pitné vody či bezpečnostních pravidel pro provoz vozidel.

Otázkou je, zda je realistické doufat v úspěch, pokud se vláda neuchýlí k použití mnohem přímočařejších instrumentů, než kterými se ohání nyní. Vzhledem k obrovskému dopadu obezity na náklady na zdravotní péči, délku života a jeho kvalitu, se jedná o téma, které si zasluhuje urgentní pozornost.

USA ve světě v obezitě vede a také stojí na předním místě této debaty. Téměř všichni souhlasí, že na předním místě obrany by mělo stát lepší vzdělávání spotřebitelů. Vzdělávací kampaň první dámy USA Michelle Obama “Let’s Move” aspiruje na eliminaci dětské obezity během jedné generace, nicméně její dopad zatím zůstává nejasný. Jiné snahy zahrnují výzvy celebrit jako je kuchař Jamie Oliver a pokouší se využít princip učení se na úrovni vrstevníků, jako je třeba platforma Kickin’ Nutrition inspirovaná Sesame Street (odhalení: autorem je má žena).

Přesto, ačkoliv je vzdělávání zásadní pro boj s obezitou, je značně nejasné, zda to bude v prostředí, kde dominují velké korporace s hlubokými kapsami a s motivací podporovat nadměrnou spotřebu, stačit. Komerční televizní programy zaměřené na děti jsou přeplněné reklamami na zpracované jídlo pochybného významu pro lidské zdraví. A na každou celebritu, která věnuje čas boji s obezitou, připadne tucet takových, které akceptují obrovské odměny za propagaci vnucených produktů, jako jsou třeba přeslazené nápoje, které jsou pravděpodobně tabákem naší generace. Pro neziskové iniciativy je obtížné čelit hodnotám, které reprezentuje Beyoncé se svou reklamou na Pepsi, nebo Taylor Swift a reklama na Coca-Colu light.

Příčiny obezity jsou komplexní a věda o pochopení lidského chování je stále v plenkách; není však zveličením nazvat tento problém epidemií. Podle Centra pro kontrolu chorob a prevenci má v USA zhruba 18% dětí mezi 6-11 rokem ne jen nadváhu, ale jsou obézní.

Rizika této epidemie jsou rozmanitá, ale hlavním je to, že dětská obezita způsobuje obezitu v dospělosti, s výrazně větším rizikem diabetu a srdečních chorob. Experti odhadují, že více než 18% všech dospělých v rozvinutých ekonomikách je obézních. Ještě více omračující jsou odhady, že má zhruba 9% všech Američanů – a podobné procento dospělých celosvětově – diabetes.

Politici však tlačí na “Big Food“ na vlastní nebezpečí. Když se pokusil bývalý populární starosta města New York Michael Bloomberg vydat zákaz na příliš slazené nápoje, veřejné mínění – nemluvě o odvolacím soudu státu New York – tuto snahu odmítlo, navzdory podpoře od lékařských profesionálů. Mnoho komentátorů, včetně těch co tuto iniciativu podporovalo, argumentovalo, že bylo chybné snažit se takto přímo regulovat chování spotřebitelů. Když se však podíváme na snahy o zlepšení za posledních pět dekád – například zákazy kouření, zákony o používání bezpečnostních pásů a rychlostní limity – zjistíme, že legislativa obvykle nahradila vzdělávání.

Méně vtíravý přístup k ovlivnění voleb jídla by mohl fungovat prostřednictvím zavedení maloobchodní daně na veškeré zpracované jídlo – nejen slazené nápoje – a vyrovnávací dotace na nezpracované jídlo. V dlouhodobém měřítku by rodiny s nízkými příjmy (které obezitou trpí nejvíce) byly největšími příjemci. A v krátkodobém měřítku by jakékoliv efekty na příjmy mohly být vykompenzovány zvýšenými převody. Společně s lékaři Davidem Ludwigem a Dariushem Mozaffarianem jsem navrhl koncept takového přístupu.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

Samozřejmě, některé zpracované jídlo je mnohem horší než jiné. Bylo by možné celé téma komplexněji rozebrat a další nápady by měly být následně prověřeny a prodiskutovány. Náš přístup má však důležitou praktickou výhodu jednoduchosti. Musíme především pochopit, že konzumní kultuře USA dominuje potravní průmysl, který využívá přirozenou radost lidí z jídla a transformuje ji v mnoha případech v něco, co je návykové a destruktivní. Každý návštěvník USA může snadno zpozorovat všudypřítomnost tohoto problému.

Správné místo ke startu tohoto přístupu spočívá ve vytvoření lepší rovnováhy mezi vzděláním a komerční dezinformací. Jídlo je ale tak návykové a prostředí tolik překroucené směrem k nezdravým výsledkům, že je na čase přemýšlet o širší vládní intervenci. Ta by měla zcela určitě zahrnovat zásadně navýšené výdaje na veřejné vzdělávání; mám ale podezření, že dlouhodobé řešení bude muset zahrnout přímější regulaci a není rozhodně moc brzo na to začít diskutovat různé jejich verze.