23

Ohlédnutí za válkou v Iráku

NEW YORK – Po sedmi letech práce je pro všechny k dispozici Zpráva o iráckém šetření, která bývá častěji označována jako Chilcotova zpráva (podle jejího hlavního autora, sira Johna Chilcota). Obsahuje dvanáct svazků důkazů, zjištění a závěrů a její součástí je i prováděcí souhrn. Málokdo se prokouše celou zprávou; jen samotný prováděcí souhrn je tak dlouhý (výrazně přes sto stránek), že by vyžadoval vlastní prováděcí souhrn.

Byla by však škoda, kdyby se zpráva hodně nečetla a především důkladně nezkoumala, protože obsahuje několik užitečných informací o tom, jak funguje diplomacie, jak se dělá politika a jak se přijímají rozhodnutí. Kromě toho nám připomíná, že znalost rozhodnutí podniknout v roce 2003 invazi do Iráku i jeho následků je nezbytným předpokladem pochopení dnešního Blízkého východu.

Ústředním motivem zprávy je poznatek, že k válce v Iráku nemuselo dojít a rozhodně k ní nemuselo dojít v době, kdy k ní došlo. Rozhodnutí vstoupit do války bylo zčásti založeno na chybných zpravodajských informacích. Irák představoval přinejlepším sílící hrozbu, nikoliv hrozbu bezprostřední. Alternativy k použití vojenské síly – zejména posílení do té doby vlažného tureckého a jordánského vymáhání a podpory sankcí OSN, jejichž cílem bylo vytvořit tlak na Saddáma Husajna – se prakticky neprověřily. Diplomacie byla ukvapená.

Situaci pak ještě zhoršila skutečnost, že se válka realizovala bez dostatečného plánování a přípravy na to, co přijde po ní. Jak zpráva správně poznamenává, mnozí lidé v americké i britské vládě předpovídali, že po odstranění Saddámovy železné pěsti může nastat chaos. Rozhodnutí rozpustit iráckou armádu a zakázat všem členům Saddámovy strany Baas (nikoliv pouze několika jejím nejvyšším představitelům) funkce v nástupnické vládě bylo obrovskou chybou. Irák nebyl jen válkou z vlastní vůle spojenců; byl i špatně koncipovanou a mizerně realizovanou politikou.