0

Čečensko, Rusko a svět

MOSKVA: Válka v Čečensku se pomalu stabilizuje a je tedy čas položit si znova otázku, o čem tato válka je a kam povede. Západ v konfliktu viděl vzkříšení ruského imperialismu, což naznačuje, že by vztahy mezi Ruskem a zbytkem světa mohly opět ochladnout. A mnozí Rusové, včetně demokratických reformátorů, kteří ne zcela souhlasí se současnou ruskou politikou, se přitom cítí nepochopeni.

Když Rusko hovoří o svých státních zájmech, svět v tom vidí nový útok impéria sovětského typu. Nesmysl. S výjimkou hrstky fanatiků a několika slavofilů neexistuje pro běžného Rusa cesta zpět k imperiální minulosti země.

A navíc po tom nikdo ani v nejmenším netouží, i kdyby na to Rusko mělo sílu. V zemi dnes neexistuje žádné nacionalistické hnutí, které by se těšilo širší podpoře, na rozdíl od 15 až 30 procent nacionalistických hlasů ve Francii či Rakousku. Mám pocit, jakoby Rusům nechtěl nikdo přiznat uznání za to, s jakou nevídanou vyrovnaností setřásli se svých beder stovky let imperiální tradice. Jedním z důvodů, proč Rusko tak poklidně přijalo rozdělení Sovětského Svazu, je to, že většina chápala, že impérium a demokracie jsou neslučitelné. Rusko se nyní snaží o nápravu hospodářství, jež mu má vydláždit cestu k mnohem zásadnější roli v životě Evropy i celého světa.

To ovšem neznamená, že v Rusku není zášť vůči tomu, jak se s ním nakládáno. Deset let jsme zakoušeli jedno ponížení za druhým: ztrátu statutu supervelmoci, ohromné a chaotické sociální problémy; expanzi NATO na východ. Nikdo si Ruska příliš nevšímá: důležitější je Jugoslávie či vývoj bývalých sovětských republik, kde sídlí významné ruské menšiny. Západ často tvrdil, že Rusku pomáhá; Rusko projevilo svou vděčnost. Jenomže, upřímně řečeno, za vším, co západ v rámci své pomoci podnikl, lze nalézt stopy čirého vlastního zájmu.