DESMOND KWANDE/AFP/Getty Images

Je charita pro chudé marná?

MELBOURNE – V eseji, který v červenci otiskl deník Guardian, kritizovalo 15 čelních ekonomů – včetně nositelů Nobelovy ceny Anguse Deatona, Jamese Heckmana a Josepha Stiglitze – jev, který označili za „humbuk kolem ‚efektivity pomoci‘“. Zdůvodnili to tak, že nás přehnaný důraz na efektivitu pomoci vede k opomíjení základních příčin globální chudoby.

Osobně jsem zastáncem vyhodnocování efektivity pomoci a poskytování prostředků intervencím, které se osvědčily jako vysoce ekonomicky efektivní. Za tímto účelem jsem založil organizaci The Life You Can Save, jež shromažďuje informace o tom, které charitativní organizace dokážou za peníze dárců vykonat nejvíce dobrého, a podněcuje lidi, aby darovali příspěvky právě jim. Organizace The Life You Can Save doporučuje osvědčené intervence, protože se domníváme, že dárci vykonají větší užitek, když budou pomáhat jednotlivcům s nenaplněnými potřebami, než když se budou snažit eliminovat základní příčiny chudoby bez realistické strategie, jak tohoto cíle dosáhnout.

Deaton, Heckman, Stiglitz a jejich kolegové nám v článku sdělují, že globální chudoba „zůstává nezvladatelná“. Toto konstatování odráží a posiluje pesimistický názor, že v oblasti snižování chudoby nedosahujeme žádného pokroku.

To však není pravda. Světová banka klasifikuje „extrémní chudobu“ jako stav, kdy lidé nemají potřebný příjem ke spolehlivému zajištění dostatku potravin, přístřeší a dalších základních potřeb. Podle nejnovějšího odhadu banky dnes žije v extrémní chudobě 768,5 milionu lidí neboli 10,7% světové populace. Ve světě, který produkuje víc než dost na to, aby naplnil základní potřeby všech lidí, neopravňuje toto číslo k sebeuspokojení. V roce 1990 však žilo v extrémní chudobě přes 35% obyvatel světa a ještě v roce 2012 dosahoval tento údaj 12,4%. Dlouhodobý trend je tedy jednoznačně pozitivní.

I další ukazatele lidského blahobytu pesimistický názor vyvracejí. Například dětská úmrtnost klesla od roku 1990 z 93 úmrtí na 1000 nově narozených dětí na přibližně 40.

Esej zmíněných ekonomů nám dále sděluje, že v boji proti globální chudobě nejsme schopni dosáhnout pokroku navzdory „pomoci ve výši stamiliard dolarů“. Žádné časové období není uvedeno, ale mnoho čtenářů bude předpokládat, že svět daruje „stamiliony dolarů pomoci“ každý rok. Ve skutečnosti oficiální rozvojová pomoc (ODA) ze všech rozvinutých ekonomik světa dosáhla v roce 2017 hodnoty 146,6 miliardy dolarů neboli méně než jeden dolar z každých 300 dolarů vydělaných v těchto zemích.

Subscribe now

Long reads, book reviews, exclusive interviews, full access to the Big Picture, unlimited archive access, and our annual Year Ahead magazine.

Learn More

Kdyby se všechny tyto peníze dostaly k 768,5 milionu lidí žijících v extrémní chudobě, rovnalo by se to částce 191 dolarů pro každého z nich. Ve skutečnosti však jen 45% ODA putuje do nejméně rozvinutých zemí. Většina těchto peněz je určena na programy, o jejichž efektivitě existuje jen málo důkazů. Není divu, že tato velmi skromná částka často i zašantročené pomoci zatím neukončila extrémní chudobu!

Dalším terčem je pro zmíněných 15 ekonomů využívání randomizovaných kontrolovaných zkoušek k testování efektivity intervencí. Tyto zkoušky jsou podle nich drahé. Možná mají pravdu, ale zároveň jsou zkoušky levnější než pokračující podpora projektů, které nic dobrého nepřinášejí. Randomizované zkoušky se nedají použít vždy a nepředstavují jediný způsob, jak demonstrovat efektivnost. Pokud jsou ovšem k dispozici, představují solidní důkaz, že kupříkladu distribuce síťových lůžek za účelem ochrany dětí před komáry přenášejícími malárii skutečně zachraňuje životy – a za rozumnou cenu.

Hlavní námitka ekonomů vůči tomuto typu důkazů ovšem spočívá v tvrzení, že se kvůli nim zaměřujeme na „mikrointervence“, které neřeší základní příčiny chudoby. Síla tohoto argumentu závisí na dostupnosti lepších alternativ.

Co ekonomové navrhují? Tvrdí, že chudí lidé potřebují „přístup k veřejnému školství a zdravotnictví“ a že by měly existovat koordinované veřejné politiky zaměřené na prevenci klimatických změn. A abychom dosáhli skutečného pokroku v zemědělství, musíme skoncovat s nadměrnými dotacemi placenými z bohatých zemí.

Mezi další doporučení patří znemožnit nadnárodním společnostem, aby se vyhýbaly placení daní, zregulovat daňové ráje a rozvinout regulace trhu práce tak, aby ustalo „konkurenční podbízení se“ globálním gigantům. Chceme-li prý pochopit, která politika funguje nejlépe, měli bychom využívat málo sledovaná data a satelitní snímkování. Konečným cílem je změnit pravidla mezinárodního ekonomického systému tak, aby byl „ekologičtější a spravedlivější pro většinu světa“.

To jsou chvályhodné cíle. Ale koho s nimi ekonomové oslovují? Jednotlivce, kteří přispívají charitativním organizacím? Vysokým vládním představitelům zodpovědným za alokaci pomoci? Vládám? Jedině posledně jmenovaná skupina má ve své moci doporučené změny realizovat.

Pokud jsou však tyto argumenty adresovány vládám, povedou skutečně kvalitnější data k lepším výsledkům? V případě amerických zemědělských dotací například každý nestranný člověk ví, že poškozují globální chudé a představují obrovské mrhání veřejnými zdroji. Snaha o jejich eliminaci však opakovaně ztroskotává ne kvůli nedostatku odborných analýz, nýbrž kvůli politické síle venkovských států USA.

The Life You Can Save se podobně jako GiveWell a podobné organizace snaží ovlivnit jednotlivé dárce a podnítit je k tomu, aby přemýšleli, kam umístit své dary a kde vykonají nejvíce dobrého. Doufám, že dárci budou zároveň aktivními občany, kteří budou naléhat na svou vládu, aby se zasazovala o spravedlivější a trvaleji udržitelný svět. Během čekání, až se naši politici začnou zaobírat hlavními příčinami globální chudoby – a může to být dlouhé čekání –, však soustřeďme naše vzácné prostředky na efektivní pomoc, která pomůže extrémně chudým lidem vést nejlepší životy, jaké jsou za daných okolností možné.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.

http://prosyn.org/toialkU/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.