Charisma, ve které můžeme věřit

CAMBRIDGE – V roce 2012 se chystá změna vedení ve dvou předních autokraciích. Ani jedna zřejmě nebude překvapením. V Číně se Si Ťin-pching chystá nahradit na prezidentském postu Chu Ťin-tchaa a v Rusku Vladimír Putin oznámil, že si prezidentský úřad převezme zpět od Dmitrije Medveděva. To ve světových demokraciích jsou letošní politické výsledky méně předvídatelné. Před náročnou kampaní za znovuzvolení stojí prezident Nicolas Sarkozy ve Francii, jakož i Barack Obama ve Spojených státech.

Během amerických prezidentských voleb roku 2008 nám tisk řekl, že Obama zvítězil, protože měl „charisma“ – zvláštní schopnost vzbuzovat obdiv a věrnost. Je-li tomu tak, čím to, že pouhé čtyři roky nato je jeho znovuzvolení nejisté? Může lídr ztratit charisma? Je pramenem charismatu jedinec, jeho stoupenci anebo daná situace? Vědecké bádání poukazuje na všechny tři složky.

Ukazuje se, že charisma je překvapivě těžké určit předem. Nedávná studie došla k závěru, že o tom, kdo jsou charismatičtí vůdci, se ví „relativně málo“. Dick Morris, americký politický konzultant, uvádí, že podle jeho zkušenosti „charisma je ze všech politických vlastností ta nejprchavější, protože reálně neexistuje; objevuje se jen v našem vnímání, jakmile si ho kandidát získá svou pílí a dobrými tématy“. Rovněž podnikatelský tisk charakterizoval mnohé výkonné ředitele jako „charismatické“, když se jim dařilo, avšak jakmile zisky poklesly, nálepku stáhly.