Skip to main content

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated Cookie policy, Privacy policy and Terms & Conditions

bruszt5_Omar MarquesSOPA ImagesLightRocket via Getty Images_CEUhungaryprotest Omar Marques/SOPA Images/LightRocket via Getty Images

Exilová univerzita v EU

BUDAPEŠŤ/VÍDEŇ – Patnáctého listopadu Středoevropská univerzita (CEU) oficiálně otevřela svůj nový kampus v rakouské Vídni, když ji předtím svévolně vystrnadili z Maďarska. Kabinet maďarského premiéra Viktora Orbána tentýž den otevřel v Budapešti další velký stadion.

Vládou kontrolovaná maďarská média se podle očekávání zaměřila na druhou událost a ignorovala odchod CEU, čelní univerzity v zemi, pokud jde o evropské i globální hodnocení. Také vedoucí představitelé Evropské unie však v den, kdy první „exilová univerzita“ v EU začala působit v hlavním městě sousedního členského státu, převážně mlčeli – a bylo to ohlušující a skličující mlčení.

Naopak vídeňský starosta Michael Ludwig zdůraznil význam této události. „Předloni jsme byli všichni svědky něčeho, co jsem pokládal za nemyslitelné a co by ve sjednocené Evropě nemělo mít místo,“ prohlásil. „Akademické instituci bylo sděleno, že už není v hlavním městě země vítána.“ Ludwigovy pocity však našly jinde v EU jen pramalou odezvu.

Jistě, téměř všichni klíčoví političtí aktéři EU vyjádřili v té či oné fázi solidaritu s CEU. Prezident a rektor CEU Michael Ignatieff mohl v projevu v Evropském parlamentu v Bruselu v dubnu 2017 prohlásit: „Mám podporu ve Washingtonu. Mám podporu v Berlíně, mám podporu v Budapešti, […] mám podporu v Mnichově. Nyní je čas získat nějakou podporu v Bruselu.“

A Ignatieff skutečně jistou podporu získal, alespoň na počátku. Evropská komise dala v prosinci 2017 Maďarsko k Evropskému soudnímu dvoru (ECJ) kvůli takzvanému „zákonu o CEU“, jehož účelem bylo podle zástupců univerzity vystrnadit tuto vzdělávací instituci ze země. Jak v té době napsali v deníku Guardian: „Brusel stupňuje boj za ochranu demokratických hodnot ve střední Evropě.“

Evropská lidová strana (EPP), což je největší politické uskupení v Evropském parlamentu, pak v březnu 2019 pozastavila členství Orbánově straně Fidesz. Je pravda, že příčinou tohoto rozhodnutí byla především dezinformační kampaň Fideszu vůči předsedovi komise Jean-Claudeu Junckerovi, spíše než útoky této strany na akademickou svobodu. EPP však zároveň požádala, aby Orbánova vláda vyjasnila „nedořešené právní záležitosti týkající se Středoevropské univerzity“.

Subscribe now
Bundle2020_web

Subscribe now

Subscribe today and get unlimited access to OnPoint, the Big Picture, the PS archive of more than 14,000 commentaries, and our annual magazine, for less than $2 a week.

SUBSCRIBE

Nakonec ovšem maďarská vláda postavení CEU v právním systému země „nevyjasnila“. Ještě horší je, že vypuzením univerzity vytvořil Orbán precedens pro obdobně smýšlející lídry EU. Je výmluvné, že pět dní po otevření nového vídeňského kampusu CEU Maďarsko a Polsko vetovaly rezoluci EU, která navrhovala, aby komise vypracovala výroční zprávu o stavu vlády zákona v jednotlivých zemích EU.

Vypuzení CEU z Maďarska je odrazem dvou skutečností souvisejících s EU. Za prvé platí, že navzdory katastrofálnímu pokusu britské Konzervativní strany získat zpět „suverenitu“ vůči EU prostřednictvím brexitu a navzdory porážce měkčích „suverenistických“ stran v květnových volbách do Evropského parlamentu vlády v Polsku a Maďarsku stále mávají populisticko-suverenistickou vlajkou. Význam pro ně nemají ekonomické svobody, které komise a ECJ úzkostlivě brání, ale spíše svoboda vlád členských zemí EU porušovat svévolně pravidla bloku.

Ústrky CEU ze strany Orbánovy vlády ve skutečnosti představují jen jeden z mnoha jejích útoků na politická práva a svobody maďarských občanů. Neschopnost unijních institucí zastavit Orbánův útok na nezávislost soudů, jakož i na akademickou svobodu a svobodu médií, tak odhaluje zásadní institucionální nevyváženost uvnitř bloku.

EU může členské státy postihovat za omezování ekonomických svobod a současně má větší pravomoc vymáhat finanční a hospodářskou politiku na národních vládách, než jakou vůči svým 50 státům disponuje federální vláda Spojených států amerických. EU například může omezit volnost členských států činit demokratická rozhodnutí v národních rozpočtových otázkách a také může omezit právo na stávku.

Zároveň však má EU mnohem menší schopnost hájit neekonomická práva občanů. Právní vědec Dimitry Kochenov tvrdí, že „demokracie“ EU je sice v právních textech vychvalována, ale „fakticky představuje dosti chatrnou fasádu něčeho jiného, když chrání trh před občany, místo aby tomu bylo naopak“.

Za druhé osud CEU spolu s dalším porušováním práv občanů maďarskou vládou ukazuje, že čelní evropští politici nemají dost vůle zastavit autokraty Orbánova typu. Členům EPP se možná Orbán a jeho revitalizace chápání suverenity jako za sovětské éry příčí. Jak ovšem uvedl R. Daniel Kelemen z Rutgersovy univerzity, zisky z hlasů, které Orbán jejich koalici přinese, vysoce přesahují úbytek reputace, jenž může být s jeho podporou spojený.

Orbánova sveřepá obhajoba zákulisního vyjednávání mezi národními vládami coby převládajícího módu rozhodovacího procesu EU navíc slouží zájmům konzervativněji laděných sil uvnitř bloku. Orbán se obává, že posun k federální Evropě včetně posílení legitimity a pravomocí Evropského parlamentu by mohl vést k výzvám, aby unie chránila širší paletu práv svých občanů, čímž by jeho režim přišel o možnost obrany na úrovni EU.

Pro evropské konzervativce, z nichž většina je sešikována v EPP, představuje jakýkoliv krok k politickému federalismu šikmou plochu vedoucí k „transferové unii“. Obávají se, že členské státy EU, které už dnes sdílejí suverenitu v ekonomických otázkách, mohou být požádány, aby sdílely také rizika spojená s udržováním evropského trhu čítajícího 500 milionů lidí. Orbánovy útoky na „Brusel“ jsou možná otravné, avšak jeho nevraživost vůči „Spojeným státům evropským“ pomáhá oživovat suverenistické zájmy a upevňovat převládající postoj evropských konzervativců.

Vynucený odchod CEU z Maďarska je smutnou a nebezpečnou epizodou. Nezačne-li se EU stavět autokratům Orbánova typu a nezačne-li lépe chránit práva občanů, nebude to epizoda poslední.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka

https://prosyn.org/UfRBwLrcs;

Handpicked to read next