FRANKFURT – Pověst centrálních bank byla vždy jako na houpačce. Posledních několik let stála jejich prestiž téměř bezpříkladně vysoko. Korekce se však dnes jeví jako nevyhnutelná a hlavní obětí se stává nezávislost centrálních bank.
Reputace centrálních bank dosáhla vrcholu před přelomem století a během něj, a to díky takzvanému Velkému umírnění („Great Moderation“). Nízká a stabilní inflace, trvalý růst a vysoká zaměstnanost vedly mnohé lidi k tomu, že začali pokládat centrální banky v podstatě za pány všehomíra, kteří dokážou – a také se to od nich očekává – řídit ekonomiku ku prospěchu všech. Označování šéfa amerického Federálního rezervního systému Alana Greenspana za „maestra“ toto vnímání pouze podtrhovalo.
Globální finanční krize v roce 2008 zpočátku reputaci centrálních bank ještě více posílila. Měnové autority svým rázným postupem významně přispěly k odvrácení další velké hospodářské krize. A znovu za to byly velebeny coby spasitelky světové ekonomiky.
FRANKFURT – Pověst centrálních bank byla vždy jako na houpačce. Posledních několik let stála jejich prestiž téměř bezpříkladně vysoko. Korekce se však dnes jeví jako nevyhnutelná a hlavní obětí se stává nezávislost centrálních bank.
Reputace centrálních bank dosáhla vrcholu před přelomem století a během něj, a to díky takzvanému Velkému umírnění („Great Moderation“). Nízká a stabilní inflace, trvalý růst a vysoká zaměstnanost vedly mnohé lidi k tomu, že začali pokládat centrální banky v podstatě za pány všehomíra, kteří dokážou – a také se to od nich očekává – řídit ekonomiku ku prospěchu všech. Označování šéfa amerického Federálního rezervního systému Alana Greenspana za „maestra“ toto vnímání pouze podtrhovalo.
Globální finanční krize v roce 2008 zpočátku reputaci centrálních bank ještě více posílila. Měnové autority svým rázným postupem významně přispěly k odvrácení další velké hospodářské krize. A znovu za to byly velebeny coby spasitelky světové ekonomiky.