Skip to main content

psanchez1_Jeff J MitchellGetty Images_cataloniaspainflag Jeff J Mitchell/Getty Images

Katalánsku, Španělsku a Evropě je lépe pospolu

MADRID – Evropa je především svoboda, mír a pokrok. Musíme tyto hodnoty rozvíjet a učinit z Evropy vůdčí vzor integrace a sociální spravedlnosti, který chrání své občany. Evropa, o niž usilujeme, Evropa, již potřebujeme, Evropa, již budujeme, je založena na demokratické stabilitě uvnitř členských států a nemůže akceptovat jednostranné porušení své integrity. Evropa, již obdivujeme, byla vystavěna na principu překrývajících se identit a rovnosti všech občanů a na odmítání nacionalistických ideologií a extremismu.

Témata separatismu v Katalánsku, zosnovaného mimo ústavní rámec Španělska a v rozporu s ním, a umlčování většiny Katalánců, kteří jsou proti nezávislosti, jsou proto výzvou pro Evropu a Evropany. Zachování těchto hodnot v Katalánsku se dnes rovná ochraně otevřené a demokratické Evropy, za níž stojíme.

Španělsko tyto hodnoty právně ukotvilo roku 1978, když sepsalo a ratifikovalo plně demokratickou ústavu. Toto historické dílo bylo potvrzeno téměř 88 % voličů v referendu. V Katalánsku byly podpora i účast v hlasování ještě vyšší: novou ústavu potvrdilo zhruba 90,5 % Katalánců.

Španělsko tak uniklo z dlouhého a temného stínu diktatury a položilo základy státu založeného na vládě práva, dnes srovnatelného s odedávna zavedenými demokraciemi západní Evropy. Obnoveny byly osobní svobody, za něž bojovali a jež si vydobyli Španělé různých náboženství a původů, včetně mnoha Katalánců. Ústava z roku 1978 přitom také předložila novátorskou a progresivní odpověď na otázku územní rozmanitosti Španělska tím, že ji považuje za autentické pozitivum hodné uznání. Přibližně 40 let poté Index demokracie, zveřejňovaný časopisem The Economist, hodnotí Španělsko jako jednu z 20 úplných demokracií na světě.

Současné Španělsko je druhou nejsilněji decentralizovanou zemí Evropy a Katalánsko se těší jedné z nejvyšších úrovní regionální samosprávy na kontinentu, s dalekosáhlými přenesenými pravomocemi nad klíčovými sektory, jako jsou média a komunikace s veřejností, zdravotnictví, školství a vězeňství.

Dnes se však Katalánsko spojuje nejen s duchem tvořivosti a podnikavosti, vlastnostmi široce obdivovanými po celém světě, ale též s hlubokou krizí způsobenou jednostranným porušením španělského ústavního pořádku, jehož se separatističtí vůdci regionu dopustili na podzim roku 2017. Katalánští lídři prolomili všechny požadavky a nálezy vydané Ústavním soudem, schválili neústavní zákony o „oddělení“ od španělského státu, uspořádali nezákonné referendum a vyhlásili údajnou Katalánskou republiku.

Subscribe now
ps subscription image no tote bag no discount

Subscribe now

Subscribe today and get unlimited access to OnPoint, the Big Picture, the PS archive of more than 14,000 commentaries, and our annual magazine, for less than $2 a week.

SUBSCRIBE

Žádný stát by nikdy nedovolil jednostranné odtržení území, které je součástí jeho ústavního pořádku. A žádný demokrat by neměl podporovat postup separatistických vůdců, kteří v regionálních volbách získali necelých 48 % odevzdaných hlasů. Jejich podvodná nabídka nezávislosti rozpálila lidové vášně a za pomoci záměrně šířených falešných zpráv vzbuzovala hluboký pocit nespravedlnosti a konfrontace se zbytkem Španělska. Kam vytěsnili názor a volební hlasy většiny Katalánců, kteří se postavili proti nezávislosti? Kam vytěsnili názor Španělů, kteří bezradně přihlíželi bezprostřednímu prolomení záruk plynoucích z jejich Ústavy?

Má vláda se vyznačuje tím, že na první místo klade rozšiřování práv a svobod. Mezinárodní organizace uznávají vysoké standardy, které jsme nastavili v otázkách, jako je genderová rovnost. Nikdy bychom tudíž nesouhlasili ani s nejmenším omezením svobody projevu. Předseda Generalitat de Catalunya (katalánské regionální vlády) je radikální separatista, leč není mu bráněno svobodně vyjadřovat své názory ani není omezován v jejich veřejné obhajobě, navzdory soužení a škodám, jež způsobují pokojnému soužití v Katalánsku.

Totéž platí pro separatistická místní zastupitelstva a vlády, jakož i pro sdružení podporující nezávislost. Mohou vyjadřovat své názory po libosti, za předpokladu, že nepropagují a nepovzbuzují trestné činy. Všichni Španělé jsou si před zákonem rovni a Ústava a demokracie jsou neoddělitelné skutečnosti.

Podle demokratického právního řádu Španělska je soudnictví plně nezávislé a umožňuje přezkum rozhodnutí národních a mezinárodních orgánů. Vláda ctí a dodržuje veškerá soudní rozhodnutí. Platí to i pro rozsudek Nejvyššího soudu nad devíti separatistickými vůdci obviněnými z protiprávních činů, jichž se dopustili na podzim roku 2017. Soud v této kauze jednal s maximální transparentností: celé řízení bylo živě vysíláno v televizi.

Reakce na rozsudek Nejvyššího soudu jsou nesmírně různorodé: zatímco někteří mají za to, že udělením trestů odnětí svobody od devíti do 13 let byl příliš shovívavý, jiní proti verdiktu organizují demonstrace. Některé z těchto protestů byly poklidné, jiné sklouzly ke krajnímu násilí.

Práva protestovat a stávkovat jsou základními pilíři naší demokracie a katalánské občany, kteří své právo pokojně uplatnili, plně respektuji. Organizované a záměrné projevy násilí, k nimž v posledních týdnech v Katalánsku došlo, jsou však něco zcela jiného a nijak nereprezentují toleranci a srdečného ducha regionu.

Protiprávní snaha založit katalánskou nezávislost se ubírala cestou, která je dnešní Evropě až příliš důvěrně známá. Prochází sítí lží, spředenou fake news a virálními zprávami, a slouží k povzbuzení pravicových extremistů a nepřátel evropské integrace. Je to tatáž stezka, po níž i jinde kráčí ti, kdo štěpí společnosti zneužíváním rétoriky reakce s cílem rozdmýchávat polarizaci a konfrontaci.

Předáci tohoto hnutí, například předseda hlavního separatistického sdružení, v poslední době prohlašují, že pro přitažení pozornosti k jejich věci může být nezbytné násilí. Pokud jsme se však z pohnutých a krvavých dějin Evropy něčemu přiučili, pak tedy skutečnosti, že žádná politická ambice nemůže nikdy ospravedlnit uchýlení se k násilí, natož jeho normalizaci coby politického nástroje.

Má vláda na tuto výzvu reagovala uměřeně a se sebeovládáním. Jsem hluboce přesvědčen, že zdrženlivost je naší silou. Reagovali jsme rychle, abychom obnovili klid a stabilitu pro katalánské občany, z nichž většina současnou vratkou bezvýchodnost odmítá. Jednali jsme rovněž s obezřetností, abychom na nejnižší možnou míru omezili riziko vycházející z okamžiků napětí. Nesmíme přitom zapomenout na ukázkovou snahu a statečnost katalánské policie, podpořené národní policií, při zachovávání pořádku v době, kdy lídři jejich regionu zákonem otevřeně pohrdali.

Je absurdním paradoxem, když předseda Generalitat zlehčuje násilí a zároveň pranýřuje policejní síly jednající na jeho příkaz za to, že konají svou povinnost. Je to rovněž hrubou chybou. Vyzývám jej, aby násilí plně a zřetelně odsoudil a aby zahájil dialog s katalánským lidem, který si nezávislost nepřeje, a se stranami, které nejsou separatistické. Musí začít jednat jako premiér všech Katalánců, ne pouze těch, kteří sdílí jeho politické názory.

Nedovolím, aby úspěch španělské demokracie, o nějž se naši občané a instituce svou usilovnou prací zasadili, podkopal další krajně nacionalistický záchvat, živený smyšlenými historkami a prošpikovaný lžemi. V diskusi o budoucnosti Katalánska je tématem pouze uzdravení a soužití katalánského lidu a společnosti, nikoli nezávislost. Právě to je naším hlavním úkolem: zajistit, aby všichni pochopili a přijali, že jednostranná cesta k nezávislosti představuje přímé porušení fundamentálních demokratických zásad.

V tuto chvíli je nezbytná zdrženlivost a umírněnost. Budeme jednat s veškerou rozhodností nutnou k ochraně poklidného soužití, avšak s inteligencí potřebnou k pochopení toho, že máme příležitost začít novou kapitolu společné budoucnosti. Nikdy jsem se neodvrátil od dialogu, jsou-li obě strany ochotné jednat v rámci Ústavy a zákona. Nechci být lídrem dělícím na „my“ a „oni“. Jsem povolán sloužit rovnoprávně všem Španělům.

Jestliže separatističtí vůdci opustí své jednostranné směřování, otevřou se odlišné oblasti dialogu. Můžeme k sobě hovořit a naslouchat si bez pohrůžek a znevažování. Vím o existenci otevřených ran, bolesti a frustrace. Navzdory nim je tu však příležitost chovat naději, s vědomím, čeho jsme společně dosáhli, a s myšlenkou, co můžeme společnými silami udělat pro zlepšení blahobytu všech našich občanů. Aby k tomu však došlo, separatističtí vůdci se musí vrátit na pole Ústavy a úcty k vládě práva.

Má vláda postavila Španělsko do popředí projektu evropské integrace a do první linie v boji proti našim největším globálním výzvám. Jsme pevně odhodláni posilovat a rozšiřovat práva a svobody a bojovat proti nerovnosti. Tyto cíle přesahují nacionalistické vize a k tomu, abychom jich dosáhli, potřebujeme pomoc Katalánska a katalánské společnosti.

Z angličtiny přeložil David Daduč

https://prosyn.org/s5qyTd8cs;
  1. palacio101_Artur Debat Getty Images_earthspaceshadow Artur Debat/Getty Images

    Europe on a Geopolitical Fault Line

    Ana Palacio

    China has begun to build a parallel international order, centered on itself. If the European Union aids in its construction – even just by positioning itself on the fault line between China and the United States – it risks toppling key pillars of its own edifice and, eventually, collapsing altogether.

    5
  2. rajan59_Drew AngererGetty Images_trumpplanewinterice Drew Angerer/Getty Images

    Is Economic Winter Coming?

    Raghuram G. Rajan

    Now that the old rules governing macroeconomic cycles no longer seem to apply, it remains to be seen what might cause the next recession in the United States. But if recent history is our guide, the biggest threat stems not from the US Federal Reserve or any one sector of the economy, but rather from the White House.

    3
  3. eichengreen134_Ryan PyleCorbis via Getty Images_chinamanbuildinghallway Ryan Pyle/Corbis via Getty Images

    Will China Confront a Revolution of Rising Expectations?

    Barry Eichengreen

    Amid much discussion of the challenges facing the Chinese economy, the line-up of usual suspects typically excludes the most worrying scenario of all: popular unrest. While skeptics would contend that widespread protest against the regime and its policies is unlikely, events elsewhere suggest that China is not immune.

    4
  4. GettyImages-1185850541 Scott Peterson/Getty Images

    Power to the People?

    Aryeh Neier

    From Beirut to Hong Kong to Santiago, governments are eager to bring an end to mass demonstrations. But, in the absence of greater institutional responsiveness to popular grievances and demands, people are unlikely to stay home.

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated Cookie policy, Privacy policy and Terms & Conditions