9

Argumenty pro legalizaci sexuální práce

PRINCETON – Sexuální práce, jak praví známé rčení, je nejstarší řemeslo světa – až na to, že ono rčení nehovoří o „sexuální práci,“ ale o „prostituci“. Příklon k méně pejorativnímu pojmu je ospravedlněn posunem postojů k sexuálním pracovníkům, jenž přispěl ke květnovému rozhodnutí organizace Amnesty International vyzvat vlády ke zrušení zákonů, které směnu sexu za peníze mezi právně způsobilými dospělými osobami kriminalizují.

Apel Amnesty International se setkal s bouří nevole – zčásti od lidí, kteří zjevně nedokázali rozlišit mezi sexuálním odvětvím jako celkem a obchodem s lidmi, který je v mnoha zemích jeho tragickou součástí. Nikdo v sexuální branži nechce legalizovat nátlak, násilí, podvody ani zneužívání nedospělých sexuálních pracovníků. Některé organizace bojující proti obchodování s lidmi ale chápou, že když je sexuální práce nezákonná, pro sexuální pracovníky je mnohem riskantnější stěžovat si úřadům, když dochází k jejich zotročování, bití nebo podvádění. Mezinárodní sekretariát Globální aliance proti obchodování se ženami právě proto Amnesty International za podporu dekriminalizace pochválil.

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

Výhrady vznesly také některé feministické organizace, které Amnesty obvinily, že hájí „práva pasáků a kunčaftů“. Raději bychom podle nich měli „skoncovat s poptávkou po placeném sexu“ – nevysvětlily však, jak toho dosáhnout.

U živočišných druhů, které se rozmnožují sexuálně, je sex ze zřejmých důvodů jedním z nejsilnějších a nejpronikavějších pudů. Lidé nejsou v tomto ohledu výjimkou. Ve všech moderních společnostech lidé směňují peníze či jiné ceněné předměty za to, po čem touží a nedokážou jinak získat. Podstatný počet lidí nedokáže z různých příčin bezplatně získat sex, dostatek sexu či druh sexu, který chtějí. Dokud se alespoň jedna z těchto podmínek nezmění, poptávka po placeném sexu přetrvá. Dokážu si stěží představit, jak by se některá z nich mohla změnit natolik, aby se tato poptávka zcela vytratila.

Jestliže poptávka po placeném sexu patrně přetrvá, co tedy nabídka? Další reakcí na výzvy k dekriminalizaci sexuální práce jsou návrhy, že bychom měli změnit spíš podmínky, které vedou lidi k prodávání vlastního těla. Ty vycházejí z předpokladu, že sex za peníze budou poskytovat jen ti, kdo nemají jiný způsob obživy.

Tento předpoklad je mýtus. Necháme-li stranou sexuální pracovníky, kteří chtějí peníze, protože mají nákladné drogové návyky, někteří by mohli získat práci v továrně či v bistru. Při představě každodenní osmihodinové monotónní, ubíjející práce u montážního pásu nebo při obracení hamburgerů dají přednost raději vyššímu výdělku a kratší pracovní době, jež sexuální průmysl nabízí. Mnozí možná takto na vybranou nemají, ale měli bychom kriminalizovat ty, kdo se rozhodují dobrovolně?

Není to šílená volba. Vzdor stereotypům ohledně placeného sexu není práce v legálním veřejném domě zdravotně zvlášť nebezpečná ani riziková. Někteří sexuální pracovníci mají za to, že jejich profese žádá větší schopnosti, nebo dokonce víc lidskosti než jiné pracovní příležitosti, které se jim nabízejí. Jsou pyšní na schopnost poskytnout nejen tělesnou rozkoš, ale i citovou podporu strádajícím lidem, kteří nedokážou získat sex jinak.

Jestliže se sexuální práce nijak brzy nevytratí, každý, komu záleží na zdraví a bezpečnosti sexuálních pracovníků, o jejich právech ani nemluvě, by měl podpořit hnutí za plnou legalizaci jejich branže. Právě to chce i většina sexuálních pracovníků. Týž měsíc, kdy se oficiálním postojem Amnesty stala dekriminalizace, konzervativní vláda Nového Jižního Walesu, nejlidnatějšího státu Austrálie, se rozhodla státem dříve legalizovaný sexuální průmysl neregulovat. Jules Kim, výkonná ředitelka Šarlatové aliance (Scarlet Alliance), asociace australských sexuálních pracovníků, přivítala tuto zprávu s úlevou a uvedla, že dekriminalizace přinesla „vynikající výsledky pro zdraví a bezpečnost pracovníků“.

Že dekriminalizace vyústila v lepší zdravotní stav sexuálních pracovníků a umožnila jim využívat běžných prvků trhu práce, včetně pojištění, profesních zdravotních a bezpečnostních programů a pravidel poctivého podnikání, souhlasí i komunita Projektu terénní pomoci sexuálním pracovníkům (Sex Workers Outreach Project). Většina Australanů dnes žije ve státech, které sexuální práci legalizovaly nebo dekriminalizovaly.

Odpovídá to tomu, jak v posledních letech sílí uznání, že s kriminalizací aktivit, do nichž vstupují způsobilí dospělí, by státy měly být krajně zdrženlivé. Zákony proti sodomii byly ve většině sekulárních zemí zrušeny. Lékařsky asistovaná smrt je legální v rostoucím počtu jurisdikcí. Ve Spojených státech má širokou podporu legalizace marihuany.

Rušení restriktivní legislativy přináší kromě rozšiřování svobody jednotlivce také praktické výhody. Významnou motivací k legalizaci marihuany v Coloradu byla touha zdanit související průmysl. Prvotním podnětem k legalizaci sexuální branže v Novém Jižním Walesu bylo vyšetřování policejní korupce, při němž se ukázalo, že sexuální průmysl byl významným zdrojem úplatků pro policisty. S tím legalizace naráz skoncovala.

Fake news or real views Learn More

Země kriminalizující sexuální průmysl by měly zvážit škody, jež tyto zákony způsobují, jak to udělala Amnesty International. Je načase odhodit moralistické předsudky, ať založené na náboženství či idealistické formě feminismu, a postupovat v souladu s tím, co je v nejlepším zájmu sexuálních pracovníků i veřejnosti jako celku.

Z angličtiny přeložil David Daduč