0

Poskytování péče a morální zbídačelost medicíny

CAMBRIDGE – Ekonomové chápou poskytování péče jako „zátěž“, kliničtí psychologové jako „překleňovací proces“, výzkumní pracovníci ve zdravotnictví se na něj dívají z pohledu nákladů a lékaři z pohledu klinické kompetentnosti. Pro mnoho lidí je však poskytování péče zásadní složkou jejich morální zkušenosti. Je to projev uznalosti, empatické představivosti, účasti, zodpovědnosti, solidarity i nejkonkrétnějších forem pomoci. Právě díky tomuto morálnímu aspektu se poskytovatelé péče a někdy i její příjemci cítí „přítomněji“ – a tím i lidštěji.

Pomineme-li kvalifikované ošetření, rehabilitaci pod dohledem profesionálních fyzioterapeutů a praktickou pomoc ze strany sociálních pracovníků a domácí pečovatelské služby, pak poskytování péče relativně málo souvisí se současnou lékařskou praxí, což platí zejména pro pacienty se zničující diagnózou a pacienty v závěrečných fázích života.

 1972 Hoover Dam

Trump and the End of the West?

As the US president-elect fills his administration, the direction of American policy is coming into focus. Project Syndicate contributors interpret what’s on the horizon.

K tomuto závěru jsem dospěl na základě vlastních zkušeností coby poskytovatele péče o svou manželku. Ta trpí těžkou neurodegenerativní poruchou, která jí zhoršila paměť a motorické funkce a omezila její nezávislost. Ráno ji probudím, pomáhám jí s toaletou, koupáním a oblékáním, udělám nám snídani a poté jí pomáhám s jídlem. Asistuji jí také při chůzi, sedání na židli a nastupování do auta. Jsem s ní téměř neustále, aby se nezranila, protože nevidí a nedokáže se bezpečně zorientovat na ulici ani v našem domě.

Je znepokojivé přihlížet zhoršování zdravotního stavu kdysi elegantní, intelektuálně živé a nadmíru nezávislé partnerky, se kterou žiji více než čtyři desítky let. Naši emocionální reakci, od frustrace a vzteku až po smutek, však utlumila a sublimovala naše práce, dlouhý rytmus našich společně strávených dní a především podpora rodiny a blízkých přátel. Tento zájem a zodpovědnost za nás patří k poskytování péče naprosto stejně jako obyčejné úkony, které jsem vyjmenoval výše, a jsou projevem morální solidarity s naším bojem.

Uvádím tento osobní příklad, protože na něm mohu nejlépe ilustrovat, co poskytování péče zahrnuje a proč je tak klíčové pro život člověka – a obecně i pro stav lidstva. Jak dokládá náš případ, patří k poskytování péče i to, co se děje, když už nezbývá žádná naděje a útěcha, když skončí vyviňování Boha z existence utrpení a když nelze dělat nic jiného než trávit čas u trpícího a dělit se o jeho utrpení tím, že je u něj člověk jednoduše – a obvykle mlčky – přítomen.

Na lékařských fakultách však studijní program klade v teoretické přípravě i klinické praxi největší důraz na pochopení biologické podstaty nemocí a technologicky špičkové léčby. Samotnému prožitku nemoci se během postupu studenta z učebny přes nemocnici na kliniku věnuje stále menší pedagogická pozornost.

V širším systému lékařské péče mohou studenti snadno zjistit, že praktické a citové aspekty poskytování péče přenechává medicína do značné míry zdravotním sestrám, sociálním pracovníkům i samotnému pacientovi a jeho podpůrné síti. Struktura poskytování zdravotnických služeb a jejich financování fungují tak, že odrazují pracovníky ve zdravotnictví od umění poskytovat péči a v podstatě mohou podkopávat úsilí praktického lékaře.

Výsledkem je morální zbídačelost lékařské praxe. Z pohledu lékařských antropologů žijí lidé všude na světě v toku interpersonálních interakcí v rámci místních světů – společenských sítí, rodin, institucí a komunit. To znamená, že zkušenost vnímaná jako proud slov, pohybů a emocí mezi námi není pouze lokální, ale má i vnitřní morální rozměr, protože život spočívá v oživování a ustanovování hodnot.

Pro pacienty a rodiny, které potkala zničující diagnóza nebo závažné chronické onemocnění, není prožitek utrpení pouze osobní, ale silně ho ovlivňují i kulturní a historické změny v procesech přispívajících k tomu, že je morální život v různých érách a společnostech patrný. Tváří v tvář hrozbě bolesti, zohyzdění, ztráty tělesných funkcí nebo závažného handicapu přehodnocují jednotlivci i rodiny prožitek utrpení uvnitř svého místního morálního světa tím, že přetvářejí významy, city a hodnoty prostřednictvím etických, náboženských a estetických aktivit.

V tomto ohledu se lékaři ničím neliší od laiků, neboť i oni čerpají při poskytování péče z osobních a kulturních zdrojů zahrnujících mimo jiné představivost, zodpovědnost, citlivost, schopnost vhledu a komunikaci. Výsledkem jejich činnosti je amalgám etických, estetických, náboženských a praktických postupů. Lékařské umění – které dnes tak silně omezují byrokratické, politické a ekonomické síly – spočívá jak v profesionalizaci těchto bytostně lidských zdrojů, tak i v dopadu jejich rutinního využívání na morální život samotného lékaře.

V rámci přípravy na kariéru poskytovatelů péče potřebují studenti medicíny i mladí lékaři jednoznačně více než jen vědecký a technický výcvik. Na věc lze pohlížet dokonce i tak, že současné profesionální vzdělávání umožňuje lékaři stát se technickým expertem, ale neumožňuje mu stát se poskytovatelem péče.

Fake news or real views Learn More

Abychom tento trend překonali, musíme do lékařského výcviku zakomponovat i lidskost jako prostředek rozdmýchání a prohloubení těch lidských prožitků představivosti a obětavosti, které jsou pro poskytování péče nezbytné, a navíc musíme odolat byrokratizaci hodnot a citových reakcí, která způsobuje selhání při výkonu lékařské praxe. Praktický lékař musí v podstatě cítit, že umění poskytovat péči je stejně důležité jako věda a technika v pozadí diagnózy a léčby.

Podle mého názoru je zapotřebí reforma celé kultury současné biomedicíny. Studenty i lékaře musíme učit kritické sebereflexi toho, co omezuje jejich schopnost poskytovat péči, dále strategiím a technikám, jež si kladou za cíl otevřít prostor morálním počinům při poskytování péče, a také nejkonkrétnějším a nejpraktičtějším aktům pomoci, aby nikdy nezapomněli, co poskytování péče skutečně obnáší.