0

Kapitalismus s čínskou tváří

Posledním počinem, jehož chce čínský prezident Ťiang Ce-min dosáhnout ve své funkci - tu opustí na sjezdu Komunistické strany, který začíná sedmého listopadu - je uvidět podnikatele ve vedení Strany. Marx i Mao se zřejmě obracejí v hrobě. Kdo jsou tihle podnikatelé, jimž se chce prezident Ťiang dvořit a jak vlastně podnikají? Kenichi Ohmae nabízí svůj pohled.

Oficiálně Čína zůstává komunistickou zemí. Přesto se obchodní společnosti musejí v Číně vypořádat s mnohem menším počtem omezení než na Tchaj-wanu, v Koreji, Japonsku, Německu, Francii a Svédsku. I v porovnání s USA je Čína kapitalistickým rájem - tedy pokud se vám daří vyhýbat se ústřední vládě. Tak například celní sazby (stanovované ústřední vládou, ale spravované místně) jsou nízké nebo nulové pro společnosti, jež těží z čínských regionálních systémů bezcelních zón a daňových zvýhodnění.

Nic z toho nebylo myslitelné ještě v roce 1992, kdy pekingské prohlášení o "jedné zemi a dvou systémech" a rozhodnutí svázat pevninskou měnu renminbi s hongkongským dolarem uvolnilo stavidla zahraničních investic. Na burzy v Shenzhenu a Sanghaji přitekly peníze, do výstavby továren a kanceláří v bezcelních zónách se napumpovaly investice.

Vnější lesk podnikatelské kultury je všude. Tvář Jacka Welche, dlouholetého šéfa společnosti General Electric, najdete ve výlohách knihkupectví po celé Číně, ačkoli jeho nejnovější kniha je zřejmě pirátským vydáním, protože Čína má stále daleko k ochraně autorských práv. Mnozí manažeři absolvovali čínské elitní jazykové školy (které během studené války školily špiony) a pak si pro univerzitní manažerský titul zajeli do USA. Po návratu domů zahájili "just-in-time" výrobu, komplexní hodnocení výkonnosti (včetně hodnocení šéfů jejich podřízenými) a nové nasazování technologií - to vše s nepřekonatelným důvtipem a cílevědomostí.