0

Můžeme regulovat systémové riziko?

MILÁN – V uplynulých dvou letech potkaly světovou ekonomiku dvě nebezpečné epizody finanční nestability a náhlých změn dynamiky trhu. Další podobné epizody jsou pravděpodobné, jelikož globální ekonomika je v několika ohledech vychýlená z rovnováhy a zotavuje se z krize, zejména v oblasti suverénních dluhů a struktury globální poptávky.

Většinu krizí přiživují systémová rizika, která z několika důvodů představují výzvu. Za prvé je nelze snadno a s jistotou detekovat a dokazují se ještě obtížněji. Za druhé předpovědi přesného načasování bodu zlomu (kdy bubliny prasknou, trhy se uzavřou a úvěry zmrznou) přesahují a pravděpodobně budou i nadále přesahovat naše schopnosti. A konečně platí, že krize jsou vysoce nelineární události, což znamená, že přicházejí bez velkého varování.

Periodické výtrysky nestability uvalují vysoké sociální náklady na ty, kdo měli nejmenší podíl na jejich vyvolání. Pokud se toto schéma opakuje, může nahlodat důvěru ve finanční trhy a regulátory, která by mohla docela dobře vést k přehnaně přísné regulaci, expanzi státu a odklonu od globalizace.

Problém je však ještě závažnější. Finanční a hospodářská krize se v rozvinutých zemích přetavuje v krizi suverénních dluhů. Finanční a hospodářská nerovnováha může vést k nebezpečné nerovnováze fiskální, neboť daňové příjmy se propadají a výdaje na sociální pojištění a sanace rostou. Mezinárodní měnový fond naznačuje, že plných 75% „fiskálního stimulu“ v rozvinutých zemích obsahuje nerozlišující proticyklická opatření.