0

Můžeme se pojistit proti cunami?

Většina diskusí ohledně toho, jak reagovat na katastrofu způsobenou cunami v Asii, se zaměřuje na vládní programy odstraňování následků pohromy a na státní projekty zavádění systému včasného varování. Jen malá část diskuse se zaměřila na propagaci soukromých institucí zajišťujících řízení rizik, zejména pojištění.

To je nešťastné. Pojišťovací společnosti poskytují profesionální, podrobně propracované řízení rizik, jež zohledňuje komplikovanost nebezpečí, proti nimž je třeba se chránit, a nápaditě reagují na individuální potřeby. Propagace soukromého pojištění se může jevit jako nepřímá reakce na katastrofu zapříčiněnou cunami, ale jde o reakci racionální – a účinnou.

Pojišťovací společnosti do mnohých regionů, jež utrpěly největší ztráty, ještě nepronikly. Podle studie Insurance Information Institute výdaje za neživotní pojištění v roce 2003 dosahovaly v Indonésii pouhých 0,83% HDP, v Thajsku 1,19% a v Indii 0,62% – oproti 5,23% ve Spojených státech.

Zahraniční pomoc není náhražkou pojištění. Dobročinnost je podnětná a ujišťuje nás o naší lidskosti, ale často je vrtkavá. Člověk by na ni nerad spoléhal. Při rozhodování, kolik pomoci obětem katastrofy nabídnout, jsou státy, jak se zdá, často nejvíc pod vlivem obav svých předáků, jak na ně budou pohlížet ostatní. Dobročinnost reaguje na události, jež poutají pozornost, a méně senzační pohromy často pomíjí.