PRINCETON – Malé himálajské království Bhútán vešlo do mezinárodního povědomí díky dvěma věcem: vysokým poplatkům za víza, které omezují příliv turistů, a politice podpory „hrubého národního štěstí“ namísto hospodářského růstu. Obě věci spolu souvisejí: větší počet turistů by mohl pozvednout ekonomiku, ale zároveň by poškodil bhútánské životní prostředí a kulturu a tím dlouhodobě snížil štěstí.
Když jsem o bhútánském cíli maximalizovat štěstí svých obyvatel slyšel poprvé, kladl jsem si otázku, jestli to v praxi vůbec něco znamená, anebo je to jen další politický slogan. Když jsem však v srpnu navštívil hlavní město Thimphu, kde jsem promluvil na konferenci s názvem „Hospodářský rozvoj a štěstí“, kterou organizoval premiér Bhútánu Jigme Y. Thinley a jejímž spoluhostitelem byl Jeffrey Sachs, ředitel Institutu Země při Kolumbijské univerzitě a zvláštní poradce generálního tajemníka OSN Pan Ki-muna, zjistil jsem, že je to víc než jen slogan.
Ještě nikdy jsem se nezúčastnil konference, kterou by vláda dané země brala tak vážně. Očekával jsem, že Thinley konferenci zahájí formálním uvítáním a pak se vrátí do kanceláře. On však přednesl projev, v němž promyšleně zhodnotil klíčové otázky související s podporou štěstí jakožto státní politikou. Na konferenci poté setrval dva a půl dne a vnášel do naší diskuse případné podněty. Většiny jednání se účastnilo také několik ministrů jeho kabinetu.
PRINCETON – Malé himálajské království Bhútán vešlo do mezinárodního povědomí díky dvěma věcem: vysokým poplatkům za víza, které omezují příliv turistů, a politice podpory „hrubého národního štěstí“ namísto hospodářského růstu. Obě věci spolu souvisejí: větší počet turistů by mohl pozvednout ekonomiku, ale zároveň by poškodil bhútánské životní prostředí a kulturu a tím dlouhodobě snížil štěstí.
Když jsem o bhútánském cíli maximalizovat štěstí svých obyvatel slyšel poprvé, kladl jsem si otázku, jestli to v praxi vůbec něco znamená, anebo je to jen další politický slogan. Když jsem však v srpnu navštívil hlavní město Thimphu, kde jsem promluvil na konferenci s názvem „Hospodářský rozvoj a štěstí“, kterou organizoval premiér Bhútánu Jigme Y. Thinley a jejímž spoluhostitelem byl Jeffrey Sachs, ředitel Institutu Země při Kolumbijské univerzitě a zvláštní poradce generálního tajemníka OSN Pan Ki-muna, zjistil jsem, že je to víc než jen slogan.
Ještě nikdy jsem se nezúčastnil konference, kterou by vláda dané země brala tak vážně. Očekával jsem, že Thinley konferenci zahájí formálním uvítáním a pak se vrátí do kanceláře. On však přednesl projev, v němž promyšleně zhodnotil klíčové otázky související s podporou štěstí jakožto státní politikou. Na konferenci poté setrval dva a půl dne a vnášel do naší diskuse případné podněty. Většiny jednání se účastnilo také několik ministrů jeho kabinetu.