Od postupného začlenění Ruska do skupiny G8 se očekávalo, že bude pečovat o růst demokracie, napomůže vzniku volnotržní ekonomiky a povzbudí konstruktivní chování v mezinárodních vztazích. Ruští lídři se ale místo toho víc než o prosazování demokracie, ochranu lidských práv a spolupráci se Západem začali zajímat o upevňování státní moci doma i v zahraničí. Rozpad SSSR, prohlásil prezident Vladimír Putin, byl největší geopolitickou katastrofou dvacátého století.
Je jasné, že SSSR hned tak z mrtvých nevstane. Putin ale dělá kroky jak k obnovení státní kontroly nad strategickými sektory ekonomiky, mimo jiné ropy a plynu, komunikací, produktovodů, energetiky a bankovnictví, tak k omezení politických práv, pronásledování nezávislých skupin a upevnění kontroly nad médii. Navíc se Rusko rozhodně a sebevědomě dere do popředí, aby si znovu vydobylo status velmoci. Putin nadále uskutečňuje brutální vojenské tažení v Čečensku a zároveň se politicky vměšuje do nástupnických států po SSSR, například na Ukrajině, v Gruzii, Moldavsku a Bělorusku, a odmítá západní taktiky zaměřené na potlačení jaderných ambic Íránu a Severní Koreje.
Putinovo postavení posiluje jak silná veřejná podpora, tak dramaticky oslabené postavení předních západních lídrů. George W. Bush a Tony Blair ztratili popularitu, jíž požívali před iráckou válkou, a Blair společně s francouzským prezidentem Jacquesem Chirakem brzy opustí politickou scénu. Angela Merkelová v Německu a Romano Prodi v Itálii vládnou se slabými koaličními vládami.
Od postupného začlenění Ruska do skupiny G8 se očekávalo, že bude pečovat o růst demokracie, napomůže vzniku volnotržní ekonomiky a povzbudí konstruktivní chování v mezinárodních vztazích. Ruští lídři se ale místo toho víc než o prosazování demokracie, ochranu lidských práv a spolupráci se Západem začali zajímat o upevňování státní moci doma i v zahraničí. Rozpad SSSR, prohlásil prezident Vladimír Putin, byl největší geopolitickou katastrofou dvacátého století.
Je jasné, že SSSR hned tak z mrtvých nevstane. Putin ale dělá kroky jak k obnovení státní kontroly nad strategickými sektory ekonomiky, mimo jiné ropy a plynu, komunikací, produktovodů, energetiky a bankovnictví, tak k omezení politických práv, pronásledování nezávislých skupin a upevnění kontroly nad médii. Navíc se Rusko rozhodně a sebevědomě dere do popředí, aby si znovu vydobylo status velmoci. Putin nadále uskutečňuje brutální vojenské tažení v Čečensku a zároveň se politicky vměšuje do nástupnických států po SSSR, například na Ukrajině, v Gruzii, Moldavsku a Bělorusku, a odmítá západní taktiky zaměřené na potlačení jaderných ambic Íránu a Severní Koreje.
Putinovo postavení posiluje jak silná veřejná podpora, tak dramaticky oslabené postavení předních západních lídrů. George W. Bush a Tony Blair ztratili popularitu, jíž požívali před iráckou válkou, a Blair společně s francouzským prezidentem Jacquesem Chirakem brzy opustí politickou scénu. Angela Merkelová v Německu a Romano Prodi v Itálii vládnou se slabými koaličními vládami.