GAZA – Militantní politické hnutí Hamás, které od roku 2007 vládne v Gaze, vyšlo z nejnovějšího kola bojů s Izraelem se značně posíleným regionálním statusem. Současně toto hnutí čelí novým otázkám týkajícím se jeho schopnosti využít získaných diplomatických příležitostí.
Násilná reakce Hamásu na listopadovou vojenskou operaci Izraele v Gaze, včetně dopadu raket nedaleko od Tel Avivu a Jeruzaléma, demonstrovala, že Hamás nepřestává vyznávat neochvějnost coby svou základní hodnotu. Po osmidenním střetu navíc vstoupil z Egypta do Gazy vůdce Hamásu Chálid Mašál, který dlouho žije v exilu a ještě nikdy se neodvážil otevřeně se ukázat Izraeli. Když vítězoslavně procházel ulicemi, zesílil doma i v zahraničí představu, že Hamás dosáhl vítězství.
Za hranicemi Gazy vytvořil vzestup politického islámu v zemích arabského jara, zejména v Egyptě a Tunisku, prostředí přátelštější k Hamásu. Klíčové je, že jednání v Káhiře, jejichž výsledkem bylo příměří s Izraelem, zahrnovala i přímý diplomatický kontakt na vysoké úrovni mezi Egyptem a Hamásem – oproti otevřeně protihamásovskému postoji bývalého egyptského prezidenta Husního Mubaraka je to zásadní posun.
GAZA – Militantní politické hnutí Hamás, které od roku 2007 vládne v Gaze, vyšlo z nejnovějšího kola bojů s Izraelem se značně posíleným regionálním statusem. Současně toto hnutí čelí novým otázkám týkajícím se jeho schopnosti využít získaných diplomatických příležitostí.
Násilná reakce Hamásu na listopadovou vojenskou operaci Izraele v Gaze, včetně dopadu raket nedaleko od Tel Avivu a Jeruzaléma, demonstrovala, že Hamás nepřestává vyznávat neochvějnost coby svou základní hodnotu. Po osmidenním střetu navíc vstoupil z Egypta do Gazy vůdce Hamásu Chálid Mašál, který dlouho žije v exilu a ještě nikdy se neodvážil otevřeně se ukázat Izraeli. Když vítězoslavně procházel ulicemi, zesílil doma i v zahraničí představu, že Hamás dosáhl vítězství.
Za hranicemi Gazy vytvořil vzestup politického islámu v zemích arabského jara, zejména v Egyptě a Tunisku, prostředí přátelštější k Hamásu. Klíčové je, že jednání v Káhiře, jejichž výsledkem bylo příměří s Izraelem, zahrnovala i přímý diplomatický kontakt na vysoké úrovni mezi Egyptem a Hamásem – oproti otevřeně protihamásovskému postoji bývalého egyptského prezidenta Husního Mubaraka je to zásadní posun.