0

Služky, pekaři a kapitalisté?

Komunistická revoluce, která překlenula devatenácté a dvacáté století, se zakládala na koncentraci vládního vlastnictví kapitálu. V posledních desetiletích dvacátého století se pak světem přehnala kontrarevoluce prosazující přímý opak: co nejširší rozptylování kapitálu skrze angažovanost všech v roli vlastníků.

Dnes je tato kontrarevoluce dováděna do logického extrému: jestliže každý může být vlastníkem, pak každý může být kapitalistou, a to včetně holičů, číšníků a popelářů. Už zase nás pronásleduje přízrak; tentokrát je to sen o skutečné demokratizaci kapitalismu.

Proměnit však každého na kapitalistu může být stejně neuskutečnitelné jako komunistický sen o proměně všech na motivované socialistické pracující. Zájem o tajemné principy financí byl odjakživa zálibou vlastní lidem, již s láskou pročítají číselné tabulky a bádají nad matematickými vzorci. Tito lidé občas zbohatnou a bylo by pěkné, kdyby se to mohlo zdařit všem. Avšak kvůli nestejným vlohám, slabostem a psychologickým predispozicím mužů a žen je to nemožné.

Nový duch demokratického kapitalismu přichází pod různými jmény a uvádí do pohybu celou škálu symbolů. Ať jej však vylíčíme jakkoliv, myšlenka, že široké vrstvy by se měly stát vlastníky, zapouští kořeny všude.