0

Bushova druhá katastrofa v zálivu

Prezident Bush požádal Američany, aby ve chvíli strašlivé celonárodní katastrofy „nedělali politiku“. Kladení tvrdých otázek vedoucím představitelům státu je však přesně tím, co demokracie žádá, když je reakce vlády na hurikán Katrina všeobecně pokládána za „národní ostudu“.

Katrina se přihnala s nejméně dvoudenním varováním, ale úřady s nařízením o evakuaci otálely. Pro lidi bez aut či bez peněz neexistovala žádná přeprava, ubytovací kapacity a péče o uprchlíky byly nedostatečné, na místě nepůsobily žádné síly, které by doručovaly zoufale potřebné zásoby nebo zajišťovaly pořádek, a počet člunů, vrtulníků a dalších prostředků nezbytných k záchraně lidí v bezvýchodné situaci ani zdaleka nepostačoval.

Rychlost přesunu vojenského personálu do nejhůře zasažených oblastí, který ještě ztěžovala skutečnost, že Národní garda má 40% svých příslušníků v Iráku, byla neskonale pomalá. Plné čtyři dny neexistovalo žádné jasné centrum velení a kontroly. Následkem toho trpěl a umíral bezpočet lidí.

Toto selhání je z velké části důsledkem politiky Bushovy administrativy, která v podstatě rozleptala kapacity Federální agentury pro řízení záchranných prací (FEMA) – vládní agentury, která zodpovídá především za odvracení následků živelních pohrom. Administrativa posedlá válkou proti terorismu a také ideologií privatizace vládních činností systematicky podkopávala dlouhodobou schopnost FEMA předcházet živelním pohromám nebo přinejmenším změkčovat jejich dopady tam, kde prevence není možná.