0

Bushův staronový plán pro Irák

Kongresové volby loni v listopadu přinesly prezidentu Georgi W. Bushovi kartu ostrého odmítnutí jeho irácké politiky. Krátce po volbách Irácká studijní skupina nabídla oboupartajní recept na postupné stahování amerických vojáků. To ale Bush odmítl a setrvale hovoří o vítězství v Iráku – třebaže je nejasné, co to teď vlastně znamená. Snad proto, že Irák bude vymezovat jeho odkaz, projevuje neochotu ustoupit v okamžiku, kdy se jeho politika jeví jako katastrofa.

Bush nyní zvyšuje počet amerických vojáků v Bagdádu a v provincii Anbar a snaží se stabilizovat jak vznikající sektářskou občanskou válku, tak sunnitské povstání. Odvolal generály Johna Abizaida a George Caseyho, již byli vůči „navýšení“ jednotek skeptičtí, a přesunul velvyslance Zalmaye Khalizada, který měl v Iráku dojednat politickou dohodu.

Řada zákonodárců z Demokratické strany, již teď ovládají nový kongres, s tímto přístupem nesouhlasí. Někteří demokratičtí aktivisté usilují o okamžité stažení a naléhají na kongres, aby přerušil financování války, což je ovšem nepravděpodobné. Kongres není ochoten nechat se vykreslovat jako ten, kdo nepodpořil vojáky v poli; byť budou kritizovat, Bushův plán nezablokují.

Bush už dlouho tvrdí, že počet mužů v Iráku bylo vojenské rozhodnutí a že se jednoduše držel rad svých generálů, což teď ovšem zřetelně neplatí. Je ironické, že kdysi snad byl okamžik, kdy mohutné zvýšení počtu vojáků mohlo situaci změnit. V dubnu a květnu 2003 průzkumy veřejného mínění ukazovaly, že většina Iráčanů vítala svržení Saddáma Husajna. Bushova administrativa ale nedokázala udržet pod kontrolou výtržnosti, rozpustila iráckou armádu a dovolila, aby se situace zhoršovala.