0

Bushova poslední šance

Byť její vznik vyvolala potřeba vymyslet strategii úniku z irácké vojenské bažiny, chmurná zpráva kongresového výboru Iraq Study Group je zničující obžalobou celé zahraniční politiky Bushovy administrativy. Zpráva zpochybňuje stěžejní principy administrativy opřené o víru a prezidenta, jehož jeho politické evangelium zavedlo až k ostrému odklonu od kultury urovnávání konfliktů ve prospěch křížového tažení založeného na surové síle.

Válka, kterou nelze ukončit, je někdy horší než válka prohraná. Irácká zpráva je tedy víc než jen plánem na záchranu Iráku; je cestovní mapou k vyproštění Ameriky z chaosu války, již nelze vyhrát. Ať už se expertní výbor jakkoli stranil doporučením k překotnému odchodu a vyhýbal se časovým plánům na stažení, jeho zpráva není pouze jednoznačným zavržením Bushovy posedlosti „udržením kurzu,“ nýbrž také radou vzít nohy na ramena.

Vskutku, neexistuje realistická naděje, že irácká armáda a policie dokáží v brzké době převzít bojovou zodpovědnost a úkoly efektivní policejní práce. Celý bezpečnostní aparát v Iráku je zkorumpovaný a prosáklý vzbouřenci. Není ani jasné, do jaké míry si Iráčané udrželi zájem o myšlenku jednotného iráckého státu, za nějž stojí za to bojovat. Zpráva prakticky vyzývá k ukončení veškeré podpory irácké vlády, nedokáže-li se ujmout svých úkolů.

Žádný z problémů Středního východu nemá vojenské řešení a žádný nelze vyřešit jednostranným činem. Zpráva tedy právem vyjadřuje pochybnosti o Bushovo neústupnosti od nutnosti vyloučit Írán i Sýrii coby účastníky rozhovorů usilujících o nalezení stabilního regionálního řádu. Írán má v Iráku největší vliv a Sýrie se stala životně důležitou křižovatkou pro přesuny zbraní a povstalců na irácké bojiště. Neexistuje jednoduše způsob jak Irák stabilizovat, aniž by Amerika přešla od politiky stahování k politice angažovanosti s těmito dvěma hlavními regionálními škůdci.