0

Bushův pomýlený mírový plán pro Blízký východ

Skutečnost, že damašský summit blízkovýchodní „osy zla“ – Íránu, Hizballáhu, Sýrie a Hamásu – byl svolán ihned poté, co prezident George W. Bush vyzval ke konferenci „umírněných“ na podporu izraelsko-palestinského míru, znovu dokládá, jak vzájemně propletené jsou problémy tohoto regionu. Schůzka v Damašku odráží pohled Íránu, podle něhož je izraelsko-arabský mír velkou strategickou hrozbou, poněvadž by tuto zemi odsoudil do izolace v nepřátelském arabském prostředí zbaveném konfliktu s Izraelem. Íránci o schůzku stáli také proto, aby vytvořili alianci proti možnému útoku USA na jaderná zařízení v jejich zemi.

Spojené státy vždy věděly, že problémy Blízkého východu jsou vzájemně provázané, ale už celá léta si stanovují nesprávné priority, poněvadž nevidí, že existuje-li v blízkovýchodním problému nějaké archimédeovské řešení, pak je ho třeba hledat v palestinské otázce, nikoliv ve „válce s terorem“, v Iráku nebo v potřebě arabské demokracie. Bushovi trvalo šest let, než přestal dělat zatvrzelou politiku a konečně přiznal, že „Irák není jedinou klíčovou otázkou na Blízkém východě“.

Bushova iniciativa je posledním zoufalým pokusem zachránit postavení Ameriky v regionu, kde je na všech frontách v defenzívě. Obzvláště paradoxně přitom vyznívá skutečnost, že Bushovo volání po blízkovýchodní mírové konferenci je v podstatě výzvou k rozpoutání války proti straně Hamás, která zvítězila v demokratických volbách, a k uzavření míru s poraženým Fatáhem.

Přesto Bushova iniciativa nepostrádá klady. Bush konečně připustil selhání „cestovní mapy“ a potažmo i potřebu vyhnout se prozatímním fázím a přistoupit přímo ke konečnému urovnání mezi Izraelci a Palestinci. Navíc on i ministryně zahraničí Condoleezza Riceová s nezvyklou otevřeností varovali Izrael, že jeho budoucnost nespočívá v „pokračující okupaci západního břehu Jordánu“. Bush také zašel na samou hranici a bezmála schválil mírový plán bývalého prezidenta Billa Clintona, když prohlásil, že jeho řešení založené na existenci dvou států budou definovat „hranice minulosti, realita přítomnosti a dohodnuté změny“.