Skutečnost, že damašský summit blízkovýchodní „osy zla“ – Íránu, Hizballáhu, Sýrie a Hamásu – byl svolán ihned poté, co prezident George W. Bush vyzval ke konferenci „umírněných“ na podporu izraelsko-palestinského míru, znovu dokládá, jak vzájemně propletené jsou problémy tohoto regionu. Schůzka v Damašku odráží pohled Íránu, podle něhož je izraelsko-arabský mír velkou strategickou hrozbou, poněvadž by tuto zemi odsoudil do izolace v nepřátelském arabském prostředí zbaveném konfliktu s Izraelem. Íránci o schůzku stáli také proto, aby vytvořili alianci proti možnému útoku USA na jaderná zařízení v jejich zemi.
Spojené státy vždy věděly, že problémy Blízkého východu jsou vzájemně provázané, ale už celá léta si stanovují nesprávné priority, poněvadž nevidí, že existuje-li v blízkovýchodním problému nějaké archimédeovské řešení, pak je ho třeba hledat v palestinské otázce, nikoliv ve „válce s terorem“, v Iráku nebo v potřebě arabské demokracie. Bushovi trvalo šest let, než přestal dělat zatvrzelou politiku a konečně přiznal, že „Irák není jedinou klíčovou otázkou na Blízkém východě“.
Bushova iniciativa je posledním zoufalým pokusem zachránit postavení Ameriky v regionu, kde je na všech frontách v defenzívě. Obzvláště paradoxně přitom vyznívá skutečnost, že Bushovo volání po blízkovýchodní mírové konferenci je v podstatě výzvou k rozpoutání války proti straně Hamás, která zvítězila v demokratických volbách, a k uzavření míru s poraženým Fatáhem.
Skutečnost, že damašský summit blízkovýchodní „osy zla“ – Íránu, Hizballáhu, Sýrie a Hamásu – byl svolán ihned poté, co prezident George W. Bush vyzval ke konferenci „umírněných“ na podporu izraelsko-palestinského míru, znovu dokládá, jak vzájemně propletené jsou problémy tohoto regionu. Schůzka v Damašku odráží pohled Íránu, podle něhož je izraelsko-arabský mír velkou strategickou hrozbou, poněvadž by tuto zemi odsoudil do izolace v nepřátelském arabském prostředí zbaveném konfliktu s Izraelem. Íránci o schůzku stáli také proto, aby vytvořili alianci proti možnému útoku USA na jaderná zařízení v jejich zemi.
Spojené státy vždy věděly, že problémy Blízkého východu jsou vzájemně provázané, ale už celá léta si stanovují nesprávné priority, poněvadž nevidí, že existuje-li v blízkovýchodním problému nějaké archimédeovské řešení, pak je ho třeba hledat v palestinské otázce, nikoliv ve „válce s terorem“, v Iráku nebo v potřebě arabské demokracie. Bushovi trvalo šest let, než přestal dělat zatvrzelou politiku a konečně přiznal, že „Irák není jedinou klíčovou otázkou na Blízkém východě“.
Bushova iniciativa je posledním zoufalým pokusem zachránit postavení Ameriky v regionu, kde je na všech frontách v defenzívě. Obzvláště paradoxně přitom vyznívá skutečnost, že Bushovo volání po blízkovýchodní mírové konferenci je v podstatě výzvou k rozpoutání války proti straně Hamás, která zvítězila v demokratických volbách, a k uzavření míru s poraženým Fatáhem.