Na jednom ze surreálnějších zasedání letošního Světového ekonomického fóra v Davosu vysvětlovali experti na ropný průmysl, že tání polárního ledovcového příkrovu – k němuž dochází rychleji, než kdokoliv očekával – představuje nejen problém, ale i příležitost: může totiž vést ke zpřístupnění obrovských ložisek ropy.
Jak tito experti dále připouštějí, skutečnost, že Spojené státy nepodepsaly Úmluvu o mořském právu – mezinárodní konvenci stanovující, kdo má přístup k ropě pod mořským dnem a práva na další nerostné suroviny z moře – představuje riziko mezinárodního konfliktu. Zároveň však titíž experti poukazují na světlou stránku: ropný průmysl nemusí při nekonečném hledání dalších zásob prosit Kongres o právo zplundrovat Aljašku.
Prezident George W. Bush má záhadnou schopnost nevidět věci v širším rámci. S postupem let vychází stále jasněji najevo, že s jeho energetickou politikou je mnohé v nepořádku. Nese totiž tak silný rukopis ropného průmyslu, že dokonce i Bushovi spolustraníci o jednom předchozím návrhu zákona prohlásili, že „nezapomněl na žádného lobbistu“. Bush sice vychvaluje přednosti volného trhu, ale zároveň až příliš ochotně rozdává obrovské almužny energetickému sektoru, ačkoliv se země potýká s prudkým nárůstem deficitů.
Na jednom ze surreálnějších zasedání letošního Světového ekonomického fóra v Davosu vysvětlovali experti na ropný průmysl, že tání polárního ledovcového příkrovu – k němuž dochází rychleji, než kdokoliv očekával – představuje nejen problém, ale i příležitost: může totiž vést ke zpřístupnění obrovských ložisek ropy.
Jak tito experti dále připouštějí, skutečnost, že Spojené státy nepodepsaly Úmluvu o mořském právu – mezinárodní konvenci stanovující, kdo má přístup k ropě pod mořským dnem a práva na další nerostné suroviny z moře – představuje riziko mezinárodního konfliktu. Zároveň však titíž experti poukazují na světlou stránku: ropný průmysl nemusí při nekonečném hledání dalších zásob prosit Kongres o právo zplundrovat Aljašku.
Prezident George W. Bush má záhadnou schopnost nevidět věci v širším rámci. S postupem let vychází stále jasněji najevo, že s jeho energetickou politikou je mnohé v nepořádku. Nese totiž tak silný rukopis ropného průmyslu, že dokonce i Bushovi spolustraníci o jednom předchozím návrhu zákona prohlásili, že „nezapomněl na žádného lobbistu“. Bush sice vychvaluje přednosti volného trhu, ale zároveň až příliš ochotně rozdává obrovské almužny energetickému sektoru, ačkoliv se země potýká s prudkým nárůstem deficitů.