0

Jak (ne)propíchnout bublinu

ŘÍM: „Rychle zbohatnout“: pro tisíce lidí po celém světě to v dnešní době znamená investovat na kapitálových trzích. Staří lidé, přes své domácí počítače, investují vlastní úspory a důchody; mladí muži i ženy se vzdávají práce za mzdu a hledají možnosti velkých výnosů z akcií, jež přes Internet nabízejí všemožné společnosti. Vzhledem k dalšímu globálně-tržnímu zmatku a chaosu posledních 10-ti dnů, je zřejmé, že poučení o historických meznících výkonů kapitálových trhů není nikdy marné a stává se povinnou, ke střízlivosti vedoucí zkušeností pro všechny investory, zkušené i ty nové, a to kdekoliv na světě.

Za posledních sto let ve Spojených státech vynesly investice do cenných papírů v průměru o 6% více než bezpečné investice do krátkodobých státních obligací. Tento rozdíl byl po dlouhý čas víceméně stabilní, třebaže mezi 1947 až 1994 to bylo o něco více než 8%. Tato čísla jsou celkem shodná s údaji v mnoha dalších zemích. Například v Itálii mezi roky 1961 a 1994 přinesly kapitálové investice průměrný zisk okolo 6% vyšší než investice do státních pokladničních poukázek. Jistě, byla tam zcela výjimečná období, jako například v padesátých letech, kdy se rozdíl mezi investicemi do cenných papírů na Milánské burze a pokladničními poukázkami vyšplhal na více jak 22%. Ovšem existovala i nešťastná údobí, a příkladem by mohly být hned následující dekáda (1961-1970), kdy průměrný rozdíl dosahoval –2%.

Vyšší zisky znamenají také vyšší rizika. Je to přesně tak jednoduché, jak to zní. Kdyby například, nějaký investor místo toho, aby své peníze vložil do některé z 500 největších společností indexu Standard & Poor, kótovaného na Wall Streetu, investoval své úspory do malých, a začasto velice inovátorských společností (ve finančním světě často zvaných „small caps“), jeho zisky by za posledních 50 let vzrostly o dalších 6%, tj. o nějakých 15% více, než jakého bylo dosaženo z ultra-bezpečných státních obligací. Nicméně riziko, kterému by takový investor čelil, by bylo rovněž dvojnásobné, protože index rizikovosti výnosu zisku (tzn. jeho nejistoty), který byl za stejných 50 let u krátkodobých státních obligací na úrovni 3%, dosahoval u společností z S&P indexu již obludných 17% a u akcií tzv. small-cup-společností dokonce 30%.

Těchto 30% znamená, že ve kterémkoliv roce byla pravděpodobnost dosažení zisku z jedné investice o 30% vyšší, než byl zisk ze státních obligací, ale stejně tak byla rovna pravděpodobnosti, že by zisk mohl být také o 30% nižší. Budeme-li vycházet ze skutečnosti, že v tom samém období přinášely americké státní obligace zisk, očištěný o inflaci, jen o něco málo nižší než 2%, znamená to, že ziskovost akcií small-cap-společností byla kryta pravděpodobností, ve kterémkoliv zmíněném roce, dosáhnout zisku v širokém pásmu od +32% až po –28%. Jinými slovy to znamená, že dlouhodobé investice do cenných papírů přinášejí větší užitek, než investice do státních obligací, ovšem na druhé straně zvýšený index rizikovosti (nejistoty) zisku znamená, že musejí uplynout celá desetiletí, než je možné skutečně stoprocentně potvrdit, že průměrná kapitálová investice doopravdy přinesla vyšší zisk.