3

Rúháního promarněná šance

ISTANBUL – Ofenziva šarmu íránského prezidenta Hasana Rúháního se zadrhla. Uspěla loni v září na Valném shromáždění OSN, když měl co hmatatelného nabídnout – dohodu nad jaderným programem jeho země, což vzbudilo naděje, že zatvrzelý zahraničněpolitický postoj Íránu konečně povolí. Skutečnost, že generální tajemník OSN Pan Ki-mun odvolal pozvání Íránu na konferenci Ženeva II o Sýrii, naznačuje, že k prolomení izolace své země Rúhánímu nebude stačit šarm, ba ani návštěva tureckého premiéra Recepa Tayyipa Erdoğana v Teheránu.

Rúhánímu se podařilo z velké části napevno učinit minulostí hluché vůdcovství jeho předchůdce Mahmúda Ahmadínedžáda. Íránský establishment podporuje jeho snahy otevřít zemi regionálním sousedům, dvořit se zahraničním investicím, pobízet k modernizaci v náboženských a kulturních otázkách, a dokonce usilovat o jadernou dohodu se Západem.

Jaderná dohoda – zřejmě blízká dovršení – skutečně bude asi nejvýznamnějším diplomatickým úspěchem Íránu od islámské revoluce roku 1979, který mu přinese značnou úlevu jak doma, tak mezinárodně. Toto úsilí je tím slibnější, že jej osobně podpořil nejvyšší vůdce ajatolláh Alí Chameneí.

Nicméně možné sblížení režimu se Spojenými státy zůstává na Blízkém východě zdrojem obav, protože by Íránu dodalo síly právě ve chvíli, kdy se USA z regionu postupně stahují. Otázkou teď je, jestli Rúháního umírněnost vůči Západu doprovodí změna v blízkovýchodní politice Íránu, přičemž zraky všech se upírají na jeho přístup k Sýrii.